Páteční Sloupky reprezentanta už neodmyslitelně patří k O-News.cz. Od začátku serveru se každý pátek objevují na hlavní stránce od různých reprezentantů. Pojďme se podívat do kuchyně pod pokličku, jak takový Sloupek vzniká a jaké historky vznikají například při tvorbě.
Začátky
To, že Sloupek reprezentanta bude jedna z rubrik na O-News.cz, jsme věděli už od začátku. Inspirovali jsme se Časopisem OB, kde v jedné době právě obdobné sloupky vycházely. To, že zrovna to vyšlo na pátek, byla náhoda. Prvním pisatelem byl Jan Petržela, a jelikož jsme neměli žádný jiný materiál na první zářijový pátek v roce 2016, kdy O-News.cz vznikl, nasadili jsme ho právě na konec pracovního týdne. A tak jsme pak ani den neměnili a většina si už zvykla, že pátek je synonymum pro Sloupek reprezentanta. Na začátku to byla velká loterie, zda nám “do toho” reprezentanti půjdou. S Ňufem jsme byli domluveni již od MČR na krátké trati z června, ale co dál? No neměl bych to tady moc ventilovat, ale třeba Sloupek vznikl tak, že se závodník zapomněl přihlásit na áčka. Miška Omová mi psala e-mail s velkou prosbou o dohlášení, tak jsem to využil zase i já a poprosil ji o Sloupek. A tak to šlo postupně. Historie Sloupků se začala psát. Pokud dobře počítáme, minulý týden jsme se zastavili na čísle 168. Tolik hodin má týden. Náhoda? Nemyslíme si.
Úplně první tři Sloupky reprezentanta v historii: Jan Petržela, Michaela Omová a Vojtěch Král.
Přemlouvání, přemlouvání
Každý týden 1 sloupek. Na jednu stranu to nic není, dyť to člověk ani sám nemusí psát. Na druhou stranu ale často dost složitý úkol, protože chcete nabídnout vždy někoho jiného, střídat sporty, dospělí a juniory, každý není rozený spisovatel. Občas je to dlouhé přemlouvání. Když už vymyslíte téma, zjistíte, že dotyčný tam vůbec není.
Snažíte se už hodinu a přemlouváte. Nic vám jiného nezbývá, protože daného reprezentanta už máte skoro v hrsti, ale bohužel už je středa a jiného už je na přemlouvání dost pozdě. První naděje? Možná!
A zase další dvě hodiny přemlouváte. Kdyby člověk si ho napsal sám, už by měl hotovo. Nebo za tu dobu chatování už by dotyčný mohl klidně napsat, říkáte si. Když se ale v pátek objeví ve vašem Messengeru toto, skákáte radostí do vzduchu:
Můžeme si oddechnout?
No ale ještě ne úplně. Vy totiž musíte sehnat fotky. Někdy vám přímo reproši zašlou přímo k článku, jindy si je sháníte sami. Stalo se mi párkrát, že jsem ale daného závodníka neznal. Shánět na rychlo fotky je docela dost těžké a někdy zabere klidně další hodinu či dvě. V pátek vypublikujete, oddechnete si a těšíte se na víkend. No jo, kdo ale bude mít Sloupek reprezentanta další týden? Proces znovu začíná. O víkendu většinou si celá redakce dává “oraz” a sbíráme materiály, v pondělí je toho hodně pracovního a na Sloupek zapomenete nebo si prostě jen nevzpomenete. Úterý je obvyklý den, kdy někoho oslovuji, ale je to už těsné. Středa je riziková. Pokud se mi nepodaří sehnat ani ve středu, pak bývá velká krize. Redakční kolegyně Kubátová má prý ale zase domluvu s duem českých reprezentantů, které často vozí z letiště domů, že ji nenechají ve štychu, když ve čtvrtek večer nikoho nebudeme mít. Navíc má ještě jednoho doma, to je úplně poslední záchrana. Většinou to vyjde a nemusíme spoléhat na domluvy kolegyně Kubátové. Občas se podaří oslovit více a najednou máte tři sloupky a tři týdny “volno”. Tímto si myslím, že se sluší, abychom všem poděkovali, že nás, reprezentanti, nenecháváte ve štychu. Děkujeme!
Spisovatelská díla
Člověk by si řekl, že reprezentanti hlavně trénují a na psaní nemají třeba vlohy. Ale opak je pravdou. Na svých cestách, soustředěních nebo závodech zažívají různá dobrodružství a Sloupky jsou opravdu originální. Pochopitelně někdo své příběhy vyjádří lépe, jiný hůře. Připomeňme si však několik veledíl. Například Jonáš Hubáček dělal rozhovor sám se sebou, Terka Janošíková složila sloupek formou veršů, sestry Královy zase sepsaly společný Sloupek, Hanka Doležalová se rozepsala o účasti ve Stardance, Jana Knapová vyprávěla o jiných činnostech, než je závodění, 11 rad jak získat zlaté medaile – to byl hodně zajímavý text od Terky Novotné. Občas dostanete i řadu zpráv, co jste to “pustili” do světa?! Ale my do Sloupků nezasahujeme. Maximálně občas korigujeme pravopis, ale to je vše. Máme ale jedno přání. Bohužel se nám nepodařilo ještě získat Sloupek reprezentanta od Kryštofa Bogara, několikanásobného mistra světa a vítěze SP v MTBO. Několikrát už byla domluva, ale nikdy to neklaplo. Tak třeba v roce 2020?
O prázdninách jsme nasadili “speciály”. V létě 2017 to byly Sloupky bývalých reprezentantů, další rok čeští reprezentanti ukazovali svá oblíbená běžecká místa, letos v létě jsme dali prostor trenérům. Ostatně jeden vánoční sloupek napsal i bývalý šéftrenér Radek Novotný.
STK, neboli Stacionární tréninkové kempy – to je pojem, který už nějaký ten pátek můžete slyšet mezi celou o-komunitou. Ještě než se rozběhnout pěšácké STKčka v Portugalsku a ve Švédsku, dostali se na řadu LOBáci! Na začátek letošního roku bylo připraveno hned několik termínů v polských Jakuszycích, lyžařském středisku doslova pár kilometrů za hranicemi. Kvůli limitům na ubytování byli účastníci rozděleni na dvě skupiny – jedna bydlela přímo v Jakuszycích, druhá dojížděla vlakem z Harrachova, kde bydleli kousek od nádraží.
A jak to teda vidí ten pěšák? A to bylo tak… po Vánocích na blátě si říkám, že by to chtělo pomalu a jistě vypadnout nějak na hory a ejhle! Ňuf háže na FB O-Brno pobídku, že jsou na STK nějaká volná místa za rozumnou cenu a ani nebudu muset absolvovat všechny LOBí tréninky. Říkám si:”super, jdu do toho”. Slovo dalo slovo a v pondělí po práci naberu svou lepší polovičku do auta a hurá přes Český ráj až do Krkonoš/Jizerek.
V úterý po obědě dojedeme na ubytko, pozdravíme paní domácí slovy “dzień dobry”, čímž zároveň vyčerpávám polovinu slovní zásoby známých polských slovíček. Paní nás instruuje, že na běžky nesmíme používat žehličky po babičkách, ale pouze profi žehličky. No, ještě štěstí, že ta od babičky mi loni shořela a musel jsem si koupit novou! Profi! Tak tam něco nažehlíme a natěšení jdem na první sklouznutí. Po druhém zapíchnutí hůlky mi upadává košíček, ale to mě nerozhazuje. Píchat se dá i tyčkou, sníh je (zatím) tvrdý. O večeřích a obědech se rozepisovat nebudu, to zvládl skvěle Maty v jeho sloupku.
Vyhlídka počasí na následující dny říká, že středa bude ještě dobrá, byť asi trochu nad nulou, ale že ve čtvrtek budou padat dosti tekuté trakaře, v pátek možná taky, ale víkend už snad bude lepší. No, jsme skoro v kilometru nad mořem, tak to nebude snad tak hrozné… Druhý den ráno odmítáme lákavou nabídku zajet si LOB a dát si dlouhé postupy, raděj volíme možnost sklouznutí se na běžkách. Sněhu sice bylo tak, že na loukách lehce koukala tráva, ale stopy byly po noci pěkně vymrzlé a upravené. Takže to jelo!
Byl to všední den, tak ani nebylo moc lyžařů. A ani nebylo moc turistů. Ve stopě. Jo, to je to, co fakt nechcete. Když vám turisti rozšmatlají manšestr, že to je jak v Soběšicích od koní, tak pak se hodně držíte, abyste je omylem nepíchli hůlkou. Několikrát. No a v Polsku je to extrém. V dalších dnech, zvlášť pak o víkendu, to bylo s měknoucím sněhem a přibývajícím počtem turistů dost peklo. Né teda, že by to stejné nezvládli aj Češi, ale snad ne v takové míře.
Čtvrtek víceméně přeskočím, to jeli LOBáci luční supersprinty vedle chaty. Navíc se vyplnila předpověď, a tak jsem nechal běžky odpočívat a vydal se dolů do Szklarské Poręby běhat. Stačilo sjet asi 10 km a 200 výškových metrů a člověk se objevil na jaře. Tam jsem chytil navíc nedešťové okno a kochal se moc pěknou skalnato-kamenitou přírodou. Doporučuju!
Přišel pátek, vrchol celého pobytu. Letošní sezonu jsem zahájil hned královským longem! Po čtvrtečních deštích ubylo asi 10 čísel sněhu, čímž pokrývka klesla zhruba na polovinu a dal se tušit zajímavý trénink, zvláště pak v čárkách a tečkách.
Nyní přichází malá představovací vsuvka, aby bylo jasné, proč těch pádů bylo tolik! Má LOBácká nekariéra pravděpodobně čítala do té doby nějakých 10 závodů a přesně 0 tréninků. Stručně k historii:
4. – 5. 2. 2006 SSU Hynčice nad Sušinou KT 19. místo, čas 101:01; Klasika 17. místo 135:20
Začátky s lyžemi na klasiku a řekl bych, že i s mapu v ruce! Sníh byl, bylo jej hodně “Závod proběhl za mrazivého počasí, v průběhu závodu hustě sněžilo a foukal vítr.”
:: 6. 2. 2006 – Omluva závodníkům (záhada dlouhých nedělních tratí) Když v neděli začali závodníci přijíždět z lesa, sami jsme se divili co tam tak dlouho na té krátké dělali. Chyba vznikla použitím souboru pro stavbu 1:10000, pod který byla nahráta mapa 1:15000. Stavitel tedy stavěl na patnáctce, ale software mu přitom měřil délky v desítce. Reálné délky závodu tedy byly 1,5x větší než byly uvedené parametry tratí. Za takto způsobený náročný middle se závodníkům omlouváme a nadále věříme, že se vám závody líbily.
3. – 4. 2. 2007 VRB Vrbno p. P. MČR KT 17. místo, čas 61:07; MČR Sprint 15. místo, čas 19:50
Sněhu moc nebylo, na loukách na sprintu byly i travní segmenty. Nedělní závod ve štafetách jsme byli DISK. První úsek si zkrátil pytel, já to nějak objel, ale třetí úsek raděj nenastoupil
21. – 22. 1. 2012 VRB Nová ves u Rýmařova KT H21A 13. místo, čas 62:48; Klasika H21B 1. místo!
Sněhu tehdá bylo spousta. Navíc foukalo a strašně se to bořilo
4. – 5. 2. 2012 VLI Jakuszyce Klasika DISK (vynechal jsem omylem kontrolu), KT H21B 2. místo, čas 62:46
Sněhu bylo asi dost, ale byla tehdy ukrutná zima
Kdo někde z toho byl, tak zavzpomínal, ostatní aspoň vidí náhodnou distribuci mých LOB výkonů, která se výrazně odrazila i v mém výkonu na onom pátečním tréninku. Co na tom, že jsem si půjčil “repre mapník” od našeho ambassadora Petra Horváta – ani jeho aura mě před chybami a pády neochránila.
Kliknutím na mapu si ji zobrazíte celou
Určitě máme čas na krátký rozbor:
K1: Zprava to znám, tam jsme už jeli, tam je to fajn, ale zleva to může být blíž. Bylo, ale taky se tam překonávaly koleje po svých. Vzhledem k tomu, že jsem na vyzouvání a nazouvání dostal asi půl minuty od dorostenky, co jsem dojel, tak to hodnotím jako nevýhodnou variantu
K2: Zkušeně jsem si řek, že přece nepojedu čárkou kolmo do kopce, ale raděj to zas objedu zleva. Hm, tak tu dorostenku, co jsem u jedničky zas dojel, jsem viděl od dvojky odjíždět…
K3 a K4: Zkušeně točím mapníkem a volantem, čistá práce!
K5: Ajaj, to smrdí fikačkou. No nic, jdu do toho. V půlce fikačky zaznamenávám první pád, když jsem zajel lyží pod kořen. Sjezd tečkou jedu na styl a pomaličku ji razím
K6: Obávaná kamínková pasáž, za kterou by se nestyděli ani v Oberhofu. Obleva si vybírá svou daň, já kleju, ale jedu.
K7: Využívám znalosti terénu a jedu dokola zprava. Hezky kolem trojky a nekonečný výjezd kopce. Tenhle sklon mi sedí, dokonce dojíždím některé dorostenky, které jedou stylově moc hezky a je škoda je předjíždět, protože
K8: protože přišly čárky a holky mi ukazujou záda. Já se plácám, asi dvakrát plácám i sebou do sněhu, když se mi zavlíkne lyže do hlubočáku. Začínám proklínat LOBy. Ale co, říkám si, že už to bude končit. V půlce postupu dávám další pád, tentokrát i trochu do potoka a odírám si levé kolínko. Au.
K9, K10: Tečky dolů, tečky nahoru. A protože je to od kontroly zpátky do kopce a divným směrem, usuzuji, že fikačka na vedlejší cestu je TOP. Při rozborech mi to sice mladý Lahvin pochválí, ale nevím nevím. Tak trochu se u toho potutelně usmíval. Já každopádně na fikačce zaznamenávám další pád, ale v dáli vidím turistickou stopu, tak to kousám. Na 10ku jedu na profíka po tečkách z kopce.
K11: Orazím desátou kontrolu a se smrtí v očích jedu tečkou ku potoku. Naštěstí těsně před ním dobrzdím, bokem k němu zeslajduju a pak se vyškrábu nahoru na plnou. Juchů, konečně se zas svezu. Původní varianta to nějak objet, abych jel čárkama jen z kopce, vzala za své, když jsem na první křižovatce odbočil plnou doleva. Ke kontrole jsem se pak drbal nekonečnou čárkou kolem sedmičky (a jo, ona ta mapa je 15ka).
K12: Už to bude končit, pomalu. Kolem 11ky bezkontaktně projíždím směrem dolů, zatáčím doleva na plnou a fičím si to tak, abych dojel ke 12ce shora po tečce. No jo, jenže jak tu odbočku trefit? Na náhodu, jak jinak. Oplocenka tam asi nebyla, ale nějaká stopa jo, tak jsem jel. Volba to byla špatná, ale aspoň jsem kolem kontroly profičel a pak se nějak vyhrabal přes louku na plnou.
K13 a cíl: Závěrečný sjezd už byl lahoda, čárku kolem potoka jsem zvládl z posledních sil a těšil se na oběd!
Byl to zajímavý zážitek, být víc sněhu, bylo by to snad i hezčí. Takhle si spokojeně můžu říct, že svou LOB kariéru zatím stále rozjíždět nebudu, na to nemám morál. Jednou za čas si to člověk musí zajet, aby si řekl, že mimo cesty se cítí líp na vlastních nohou. Ale to je asi věcí názoru. Já za sebe aspoň můžu říct, že mlaďáci tam kolem nás řádili pěkně. Byli rychlí a šlo jim to hezky i stylově! No, tak třeba zase za rok?! Na závěr nezbývá než doříct tu druhou polovinu známých slovíček:”Do widzenia!”
Chceme stále nabízet zajímavý obsah všem orienťákům i neorienťákům. Za 3,5 roku existence se z nás stal server, který denně čte až 1000 unikátních návštěvníků. Nyní rozšiřujeme řady, zapojit se může kdokoliv!
Matěj, Honza, Roman, Dan nebo Janča. S těmito autory se asi na stránkách O-News.cz setkáváte nejvíce. Nesmíme také zapomenout na řadu nepravidelných přispěvatelů, jejíž články jsou velmi cenné a dávají další rozměr našeho webu. Chceme se stále vyvíjet, růst, nabízet další zajímavé rubriky. Ne vše však již zvládneme sami. Proto vypisujeme výběrové řízení na nové redaktory O-News.cz!
Jaké jsou podmínky?
Mít chuť a čas sledovat české i zahraniční o-dění
Psát bez větších chyb
Orientovat se v sociálních sítích a redakčním systému WordPress (není to nic těžkého)
Nebát se oslovit reprezentanta, funkcionáře či jiného o-sportovce
Co rozhodně NEvyžadujeme?
Nutnou praxi
Jakékoliv věkové omezení
Znalost cizích jazyků
Jakékoliv vzdělání
Co nabízíme?
Vaše příspěvky budou pravidelně na hlavních kanále O-News.cz
Kopec zábavy při tvoření nejrůznějšího obsahu a vytváření strategií
V pražském klubu Dr. Voják, který se nachází v Motole, se příští čtvrtek uskuteční koncert, na kterém vystoupí orienťáčtí interpreti. Celý program započne již v 17:00 pivními štafetami a hlavní část programu započne v 19:00 hodin, kdy začne dlouhý maraton vystoupení orienťáckých interpretů, mezi ni jsou například Beat Busters či Pan Fenek. Těchto interpretů bude celkem pět a budou vystupovat přibližně do půlnoci, poté je na programu reprodukovaná hudba. Nyní si představíme program:
Marde a Vesko (19:00 – 19:30)
Toto duo jabloneckých závodníků Mardy Novotného a Davida Pustaie je známé mezi o-komunitou svými předělávkami známých hitů, které přetextovávají do orienťáckých verzí. Jejich největším hitem je nejspíše “Candát”, což je skladba, kde je jako originální melodie použita skladba od Richarda Müllera “Srdce jako kníže Rohan”, mají ale svůj orienťácký text.
Pan Fenek (19:45 – 20:30)
Pan Fenek, ve skutečnosti Matěj Klusáček, je nejenom skvělým závodníkem běhající za klub TJ Slovan Luhačovice, výborným komentátorem na závodech, ale především je to mistr ČR ve Slam Poetry za loňský rok. Slam Poetry je široce rozkročený žánr, který stojí někde na pomezí poezie a divadla. Má v sobě trochu z krásné poezie, kus improvizace, špetku ze stand-up výstupů, do hry přichází i mimika, pohyb a výraz. Důležitá je komunikace s diváky. Esenciálním pravidlem je pak vlastní text a zákaz rekvizit. Uvidíme tedy na této akci, co Pan Fenek umí, a doufejme, že jeho vystoupení bude nezapomenutelným zážitkem!
Beat Busters je studentská kapela z gymnázia Jana Keplera v Praze. Vznikla na začátku roku 2018 a od té doby její popularita jen stoupá. Jejich hlavní žánr je funk-rock a dva jejich členové jsou orienťáci – konkrétně Antonín Švarc z pražské Kotlářky, který hraje na kytaru, a Václav Valášek z Kamenice, který hraje na bicí. Jejich skladby si můžete poslechnout zde.
Kapela Beat Busters na své promo fotografii (Zdroj: Bandzone Beat Busters)
Roztrhlej Dedáč (21:45 – 22:45)
Již název napovídá, že se jedná o kapelu, kde prim hrají orienťáci. Konkrétně se jedná o Vojtu Illnera z Kotlářky, který hraje na kytaru a Marka Uhlíře z Pragovky, který hraje na basu a oba dva tito hlavní členové také zpívají. Žánrem této skupiny je punk, takže lze očekávat, že se při jejich vystoupení bude hodně pogovat! Mají několik orienťáckých skladeb, z nich je nejznámější skladbou “Pivní štafety”. S kapelou byl již dříve udělán na tomto webu rozhovor. Kapelní tvorba je zde:
Roztrhlej Dedáč na závodech HSH Vysočina cup 2019 (Zdroj: FB Roztrhlej Dedáč)
Die Kabbelka (23:00 – 23:45)
Die Kabbelka je kapela, ve které stále dřímá corporate punk. Nejvíce jí však charakterizují rockové riffy a texty s přesahy za různé rohy. Na svých koncertech běžně vystupují v oblecích, s kvalitními butique nástroji a energií, se kterou jdou na každé podium. Hudba Die Kabbelky není jen pro dámy – pod chytlavými melodiemi se skrývají rockové riffy přebuzených kytar, které uspokojí i partnery pod pódiem omdlévajících slečen, žen a dam. Tato skupina se od ostatních interpretů vystupujících na tomto koncertě liší tím, že jejich členové už nejsou nejmladší. V této skupině hrají dva členové týmu SK Praga – hrají konkrétně na kytaru a na klávesy.
Die Kabbelka při koncertě (Zdroj: FB Woodstock Bar)
Závěrem lze říct, že si snad užijeme skvělý večer a také je to jedna z mála příležitostí, kdy se lze během zimní přestávky setkat s kamarády z jiných oddílů. Tak neváhejte dorazit na jedinečný orienťácký koncert!
V roce 2020 slaví český orientační běh 70 let od prvního závodu. Vedle toho, že bude vydána unikátní reprezentativní publikace (o autorech píšeme v pravidelném seriálu) a v prvé polovině roku se v Praze uskuteční její křest, tiskovka a účast na WOD, v druhé polovině roku bude na pořadu pak stěžejní akce oslav, přímo v místech, kde OB v ČR vznikal, na Bunči a v Otrokovicích.
V sobotu 31.10. 2020 proběhne vzpomínkový historický závod, se startem na Bunči a s doběhem do Otrokovic na mapách složených z různých etap vývoje map s cílem v Otrokovicích. Méně zdatní budou mít postavený okruh v okolí Bunče, kdo by tam nejel, může se proběhnout v Otrokovicích na midlsprintu v těžkém splaveném hliništi vyrobené od Bati, případně jen po městě. Shromaždiště bude v Otrokovicích na stadionu nebo ve škole, na Bunč bude zajištěna doprava autobusy pro závodníky, kteří absolvují celý přeběh. Organizační záležitosti si vzal na starost klub SKOB Zlín, zejména Tomáš Podmolík. “Velice rád s tím pomůžu, mám s prvním závodem silné osobní vazby. V první odstartované hlídce Otrokovických lyžařů spolu s Mikeskou a Ordeltem byl i můj děda Zdeněk Martinů. Když na to humorně vzpomínal tak říkal, že ho ti dva starší se slovy: „Ogaro, běž před námi, ať sa nám neztratíš …a požďuchli mne přes startovní čáru. Já byl tedy ten úplně první závodník.” Za lyžařský otrokovický oddíl doposud závodím a s touto první hlídkou matadorů jsem si něco prožil na základně na Třeštíku v Beskydech. V důchodu tito tři veteráni zde dělali vlekaře a zažil jsem s nimi jako dorostenec i několik veselých večerů…,” nabízí osobní historku hlavní organizátor.
Na večer pak organizátoři ve spolupráci s Českým svazem orientačních sportů plánují uskutečnit společenský večer v místním kulturním domě spojený jak s oslavami, vzpomínkami, hudbou, oceněním, uvedením do Síně slávy ČSOS apod. Zajímavostí je, že cílové zázemí, kulturák, případně ubytování je propojeno Otrokovickou MHD. Režii celého programu si vzal na starost Petr Kubásek – redaktor ČT, který je v současné době na MS v biatlonu a který bude celým večerem provázet, ČT Brno bude ze závodu natáčet též reportáž. Vedle udělení pamětních medailí a vzpomínkového skla se můžou účastníci těšit na speciální pivo z pivovaru Konrád s etiketou oslav nebo produkty z likérky Jelínek z Vizovic. “Jsme přece na Valašsku, lesní penzion „Bunč“ v místě historického startu tato likérka provozuje,” doplňuje Podmolík. Na „oslavy“ budou pozváni všichni nositelé medailí z OB z MS, ME, SH a jej jich požehnaně. Dále účastníci 1. ME OB v roce 1962,významní funkcionáři a organizátoři MS a ME ČSOB a ČSOS z minulých let, šéfredaktoři časopisů OB, hosté z IOF i SZOB a další. Akce se zúčastní i celá naše dospělá reprezentace OB pod vedením šéftrenéra Jana Šedivého, který zde plánuje motivační VT pro start na MS 2021 v ČR. Akce je otevřená pro všechny ostatní zájemce – orienťáky, kdo chce sportovat, vzpomínat i slavit – sál je dostatečně velký. Přihlášky bude možné realizovat prostřednictvím ORISu.
Logo oslav.
První závod se uskutečnil 22. října 1950 v Chřibech na Bunči a zorganizovali jej zlínští turisté pro tříčlenné pěší hlídky. Závod nesl jméno ”I. ročník poháru města Zlína”. Mapa měla měřítko 1 : 75 000, trať mužů byla dlouhá 13,4 km a závodilo se v tříčlenných hlídkách. Na zádech měl každý ruksak (povinná zátěž až 8 kg), takže se spíše jednalo o chůzi než běh. V roce 1952 již proběhlo první Mistrovství ČSR a také první noční orientační běh, který zorganizoval klub TJ-Gottwaldov v Hostýnských vrších a následně i v Praze. Ve stejném roce se také uskutečnil první lyžařský závod. Do Československa se orientační běh dostal zásluhou turistů, kteří přivezli zkušenosti právě z pobytu ve Skandinávii. Vytvořili však svou variantu vycházející více z turistiky – vícečlenné hlídky, zátěž, ústní zkoušky, zákaz běhání. Prvky turistiky ale postupně mizely a na základě mezinárodních kontaktů se sport přibližoval skandinávskému pojetí.Nejen orientační běh začínal na Zlínsku. “První lyžařský závod v zemích českých byl roku 1893, který byl taktéž v našem regionu pod hradem Lukov u Zlína. S centrem na této historické louce budeme ve skalnatém okolí hradu Lukova pořádat v příštím roce moravský B žebříček. Tak jsem se dostal v návaznostech a oklikou zpět k orienťáku,” uzavírá Tomáš Podmolík.
Koronavirová epidemie, téma, které poslední dva měsíce hýbe světem. S potvrzenými případy nákazy nyní i v České republice je od minulého týdne zprávou číslo 1, 2 i 3 také v české kotlině. Pojďme se tedy podívat, jaké spojení může mít šíření koronaviru s orienťákem.
Koronavirus, laické pojmenování pro infekci způsobovanou virem COVID-19, je přenášen z člověka na člověka kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nakaženým, nejčastěji přes sliznice dýchacích cest. Rizikovými skupinami jsou mimo jiné hlavně senioři a malé děti, které tvoří nezanedbatelnou část orienťácké demografie. U akcí s vysokým počtem lidí v omezeném prostoru, kterým do určité míry závody v OB jsou, tedy potenciálně riziko přenosu patogenu existuje. Jistě jste již zaregistrovali, že z tohoto důvodu vláda ČR rozhodla, že závody SP v biatlonu v Novém Městě na Moravě se právě proto pojedou absolutně bez publika. Rozhodnutí, které je v očích veřejnosti silně nepopulární, nicméně nejspíše opodstatněné.
Je tedy třeba rušit orienťácké akce či se snažit uměle omezovat počet a složení účastníků? Dle závěrů z jednání Bezpečnostní rady státu ze středy 4. 3. tomu tak zatím není a stát nebude nijak omezovat pořádání hromadných akcí, pouze žádá pořadatele akcí s očekávanou účastí nad 5000 osob, aby akci hlásili a konzultovali s příslušnou hygienickou stanicí, včetně povědomí o potenciální účasti osob z regionů, kde je šíření infekce rozšířenější. K nim patří například Čína, Jižní Korea, severní Itálie, Írán či Německo. Dále samozřejmě apeluje na důsledné dodržování základních hygienických opatření všemi účastníky akcí a jejich pořadateli.
Dle informací od Českého olympijského výboru, které má redakce k dispozici, zatím není ohroženo pořádání Letních olympijských her v japonském Tokiu. ČOV dále doporučuje zachovat klid a dodržovat bezpečnostní a hygienické zásady jako při každé jiné epidemii respiračního onemocnění, například chřipkové. Co se týče vycestování za sportem do zemí ohrožených infekcí, ČOV doporučuje kontaktovat šéflékaře Českého olympijského týmu MUDr. Jiřího Neumanna, který dále konzultuje s profesorem Jiřím Beranem z Centra očkování a cestovní medicíny, poradcem ČOV pro epidemiologii.
Závěrem tedy: jezte vitamíny, posilujte imunitu, myjte si ruce a hlavně zachovejte klid!
Koronavirus řádí a Vláda ČR udělala řadu opatření, které neumožňují pořádat závody, soustředění a další o-akce. Server O-News.cz přichází s unikátní soutěží, která bude probíhat po celou dobu nemožnosti konání jakýkoliv o-akcí. Přejme si tak, aby tato soutěž nebyla moc dlouhá.
O co jde? Každé pondělí ráno, tedy v době, kdy většinou připravujeme nebo zveřejňujeme víkendový přehled oblastních závodů, zimních lig nebo dalších soutěží, zveřejníme jednu výzvu, která souvisí s orientačním během. Může se jednat o fyzickou výzvu (proběhni se někam, zjisti něco, použij GPS, …), ale také o přípravu (postav nějakou trať, vymysli projekt, …). Vše se dá absolvovat samostatně a je to více než doporučené.
Základní pravidla a cíle soutěže:
Může se zúčastnit naprosto každý bez ohledu na věk, klubovou příslušnost či zdravotní stav.
Je to individuální soutěž, je zákaz jakkoliv porušovat nařízení vydaná Vládou ČR.
Zadání úkolů mohou být i taková, že nebude možné zjistit, zda jste to udělali přímo vy nebo s pomocí. Vše je o vaší fair play a individuálním prožitku.
Splnění úkolů bude vždy do nejbližší neděle 23:59 (tj. budete mít čas cca 7 dní).
Úkoly se budou zasílat na speciální e-mailovou schránku o-challenge2020@seznam.cz
Kdo se zúčastní všech výzev, bude zařazen do slosování o ceny.
Pořadatelé mohou také ocenit soutěžící i průběžně, pokud zvládnout úkol vyřešit originálně. Výzva ale není primárně o cenách či vítězství.
Další pravidla mohou být následně dodány. Pokud máte jakékoliv nápady, ozvěte se nám na e-mail redakce@o-news.cz.
První zadání bude zveřejněno na stránkách O-News.cz v pondělí 16. března. V této době také začne fungovat nově založený Instagram O-News.cz, jednotlivé své aktivity budete moci sdílet přes speciální hashtag zveřejněný v pondělí. Není to ale v žádném případě podmínka, ale spíše podpora soutěže.
Čekání na závody bude asi tak dlouhé jako čekání na Vánoce, proto nabízíme exkluzivně O-News.cz vánoční OB hit „Ježíšku, přines mi buzolu“. Přečtěte si celý příběh, proč právě teď a právě tady!
Objev srovnatelný s nálezem pozůstalosti Járy Cimrmana v Liptákově! V zasmrádlém, roky nepraném dederónu nejmenovaného orientačního běžce nalezla naše redakce USB disk. Právě díky tomu, že se tento oděv snad nikdy v bubnu královny bílé elektroniky netočil, zůstalo malé paměťové médium téměř nepoškozené. Snad jen několik šrámů od ostružinových šlahounů, meliorační bahno smíšené s vypocenou solí za víčkem a nápis obroušený zrnky písku z klasiky v Selské rokli. To vše značilo, že si flashka protrpěla své. Otázkou je, proč vůbec běžec s USB diskem ve vnitřní kapse kalhot běhal. Snad kvůli doplňování železa v případě žaketu? A nebo disk sloužil jako pomůcka na určování směru, která běžce lehce táhne k magnetickému severu? Tato teorie byla asi nejpravděpodobnější. Tak či tak, není mnoho orienťáků (snad ani jeden z pěti), kteří závodí bez buzoly. Třeba Klusy – ve dne sice není úplně nejhorší, ale MČR v NOB běžel dvakrát, jednou předposlední flek a jednou nádherný DISK. A po načtení souborů se toto všechno potvrdilo. Je to jeho dedáč! V jediné složce nazvané „Ježíšek – neotvírat“ (což je geniální název složky, kterou chcete, aby někdo otevřel), jsme nalezli předvánoční píseň. Srdceryvné přání. Inu, pravá podstata běhání bez buzoly je značně nepoetická – chybí na ni peníze. A protože čekání na závody může být v tuto chvíli stejně dlouhé jako čekání na Vánoce, přinášíme vám tuto svébytnou píseň už nyní. V koprodukci s Rumpálem, SK Veská a Fish & co. byla nahrána v akustické látkové psí boudě hafana „Svena“ už před řádkou let, ale šikovně unikala zveřejnění i pozornosti médií. Je zde vidět i několik nedodělků, například videodoprovod se záhadně zacyklí již v první minutě a ne, žádné zlepšení ve zbytku času nepřijde. Rovněž část druhé sloky musela být ve třetí sloce zopakována, protože autorům asi došla invence. Taktéž použití slova „ustájit“ pro akt dostání střelky buzoly do „chlívku“ je známkou velmi tolerantní umělecké licence. No nic, tady to máte!
Na O-News.cz už pro vás téměř 4 roky připravujeme články s orienťáckou tématikou, kterých jsme už vydali pro nás neuvěřitelných 1357 a nehodláme jen tak přestat. Všem moc děkujeme za přízeň, která je naším hnacím motorem! Všimli jste si, že nově pro vás články píše třeba Pavel, Martin nebo Šimon? Ano, právě dnešní článek bude o nových redaktorech.
Základ redakce stále tvoří pětice
hlavních redaktorů, kteří mají na kontě přes 90% všech článků. Jedná se o
Picánka, Danna, Roumana, Janču a Matějíčka. Kromě nich se v redakci vystřídalo
celkem téměř 30 redaktorů, někteří jsou občasnými přispěvateli dodnes, jiní nám
velmi pomohli s rozjezdem O-News, kdy nikdo z nás pořádně nevěděl, do
čeho se pouštíme a jestli se na orienťácké scéně setkáme s pozitivní odezvou.
Stále jsme otevřeni novým nápadům a přístupům, a tak jsme v polovině února
nabrali nové redaktory, o těch se dozvíte v dalším odstavci. Nejdříve si
představíme ostřílené pisálky:
Prvním přírůstkem do redakce je Šimon Čtrnáct, pražský závodník běhající kategorii H20, orienťáku se věnuje už téměř 14 let (náhoda?). Jeho silnou stránkou jsou reportáže ze závodů na analýzy, které pomocí 2d rerunu připraví raz dva. Z Prahy je také Pavel Klaška, který sám sebe označuje za „entuziastického orienťáckého hobíka“. S nadšením se stále věnuje i LOBům, v dorostu a juniorech byl dokonce členem reprezentačních družstev. Do O-News by rád přinesl trošku laičtějšího pohledu na O-svět a jeho hlavním cílem je, aby se lidé orienťákem bavili. Tak trochu zahraniční redaktorkou je Pavla Zdráhalová de Oliveira, Češka, která dlouhodobě žije v Brazílii. Má bohaté zkušenosti s orienťákem ve všech koutech světa a nebojí se pustit ani do překladu cizojazyčných článků. Čtvrtým do party je Martin Klein, rodák z Mostu (#dyckymost) běhající za Teplice. V orienťáku je aktivní po všech stránkách – od 14 let mapuje, účastní se školení a pořádá tréninky či náborové závody. Jeho zájmem je také focení, svými fotkami by také rád přispěl do našich článků. Společně s Šimonem spravují náš instagram. Pětici nováčků uzavírá Miloš Dvořák. Orienťáku se věnuje teprve 5 let, stal se ale plně součástí jeho života. Vede kroužek orientačního běhu a až to situace dovolí, vrhne se i na stavbu závodů. Mimo jiné by rád přispěl i kvalitní korekturou našich článků.
Všechny nové redaktory vítáme a doufáme, že spolu s O-News zažijete spoustu zábavy!
Události posledních dní nejsou pro nikoho z nás lehké. Schodek státního rozpočtu se rapidně zvyšuje a omezení finančních zdrojů pocítili už i sportovci a hlavně sportovní svazy. Český svaz orientačních sportů od 1. dubna 2020 upadá do insolvence a ruší veškerou svou činnost. Orientační běžci ale mají možnost, jak o svůj oblíbený sport zcela nepřijít!
Zánik ČSOS samozřejmě znamená zrušení všech závodů od oblastních žebříčků až po MČR, znamená také faktický zánik všech klubů, neboť ty teď nemají jasné uchopení ve sportovním prostředí.
Záchranná akce
Skupina veteránů kolem nejmenovaného pražského funkcionáře se iniciativně pustila do plánování “záchranné akce“. V rejstříku spolků lze již nyní najít zaregistrovaný takzvaný Český svaz orientačních procházek, který může být žádaným východiskem z této situace, kdy se více než 14 tisíc sportovců ocitlo ze dne na den na ulici. My jsme kontaktovali předsedu a jmenovce spolku, pana Procházku. „Rozhodně nechceme vytvářet nějaké nové sportovní odvětví, ani nijak nahrazovat orientační běh. Naše aktivity jsou čistě individuální a jsou úzce spjaty s přírodou, o sportu nemůže být vůbec řeč“ komentuje základní pilíře ČSOP Procházka. Dodává také, že orientační procházky sice budou z části využívat map pro orientační běh, princip aktivit bude naprosto jiný. Nebude se samozřejmě jednat o pouhé zvládnutí bezchybné orientace, jde hlavně o splynutí s přírodou a mentální hygienu za pomoci dlouhých i krátkých procházek. Na konci procházky vyhrává ten („vyhrává“ není úplně správně použité slovo vzhledem k tomu, že se nejedná o sportovní disciplínu), kdo se zbaví stresu a je v naprosté duševní harmonii.
Generální sekretář nově vzniklého Českého svazu orientačních procházek Georg Schubert vysvětluje, jak to bude se zájemci o tuto novou, přesto již populární, disciplínu: „Abychom bývalým orientačním běžcům usnadnili nelehké papírování a nutnou byrokracii při přestupu do ČSOP, automaticky jsme všechny převedli pod náš svaz, v koordinaci s bývalým ČSOS to nebyl problém. Kdo by členem ČSOP být nechtěl, může se 14denní odstupní lhůtou zrušit členství. Je také nutné podotknout, že klubová příslušnost tak, jak ji znáte z orientačního běhu, již neexistuje. Všichni jsou registrování přímo pod svazem. Registrační poplatky ani startovné se na našich akcích platit nemusí, svaz vám zajistí veškerý servis.“
Kde tedy Český svaz orientačních procházek bere peníze na svůj provoz a organizaci aktivit? To vysvětluje již zmíněný předseda svazu pan Procházka: „Vzhledem k naší oblasti působení nejsme finančně závislí na MŠMT, sportovní dotacích ani na nějaké Agentuře. Více než polovina financí k nám proudí z dotačních programů Ministerstva životního prostředí. Orientačními procházkami můžeme cíleně podporovat své aktivity tam, kde je potřeba. Dle odborných studií je také prokázáno, že v řadě terénů orientační procházky dokonce zvyšují biodiverzitu, což jsou další plusové body na naší straně. Zbytek financí k nám proudí z Ministerstva zemědělství a od soukromých sponzorů.“
Při hledání ve stanovách jsme našli taky zajímavost: předsedou nového spolku se nemůže stát nikdo jiný než Procházka. Naštěstí v tomto problém nejspíše nebude. “Ano, už se na tuto roli připravuji,” odpověděl redakci bývalý český reprezentant Jan Bet Procházka. “Jsme dohodnutí s Betem, že až půjde do důchodu, tak předsednictví je moje,” překvapil pardubický David Procházka. V současné době je možné vybírat z 30 kandidátů, navíc do toho nepočítáme ženy. Inu, dle našeho názoru mají orientační procházky velký potenciál a mohou svým moderním pojetím do několika let převálcovat tradiční a zkostnatělá sportovní odvětví. Na závěr si pojďme představit, jak se takové orientační procházky zúčastnit.
Sbohem ČSOS, vítej ČSOP!
Jak na svou první orientační procházku?
Navštivte web Českého svazu orientačních procházek
Stáhněte si mobilní aplikaci ČSOP
Na interaktivní mapě na webu nebo v aplikaci si vyberte jednu z několika tisíců orientačních procházek po celé ČR.
Zaregistrujte se na přesný čas procházky (intervaly mezi účastníky jsou vždy přesně 2 hodiny)
Přijeďte v daný čas na jedno z doporučených parkovišť v prostoru orientační procházky*
Postupujte dle instrukcí, které se vám zobrazí na vašem mobilním zařízení**
* pokud se nemůžete na místo procházky dopravit, můžete v aplikaci požádat o tzv. virtuální přesunutí procházky, poté se již řiďte dalšími instrukcemi jako u běžné orientační procházky
** na místo musíte dorazit v přesný čas, na mobilním zařízení se instrukce instrukce zobrazí jen v intervalu +- 10 minut od času, na který jste zaregistrování
Někdo mu říká Chuck Norris, orienťák ho může prozřetelně nazvat Chuck Oris. Co všechno tento skvělý závodník dokáže? Nad tím se zamysleli turnovští běžci David a Martin Vlčkovi.
Abychom trochu pomohli zaplnit vaši webovou stránku v současné orientačně okurkové sezóně a pomohli čtenářům se malinko pousmát v této nepříliš příjemné době, sepsali jsme několik vtipů na téma Chuck Norris a orientační běh.
Chuck Norris dokáže běžet azimut bez buzoly.
Chuck Norris dokáže SI jednotku orazit EMITkou.
Chuck Norris dokáže bezkontaktně razit kleštičkami.
Chuck Norris nikdy nepřijde pozdě na start. Když to hrozí, startovní hodiny raději ze strachu zpomalí.
Chuck Norris nepotřebuje mapník, ani když prší. Ostatní závodníci potřebují mapník, i když je sucho, aby si nerozmočili mapu vlastním brekem, až je bude předbíhat Chuck Norris.
Chuck Norris nepotřebuje popisovník. Všechny kódy a popisy si zapamatuje před startem.
Chuck Norris nepotřebuje prorážečky. Ostružiny potřebují chrániče před Chuckem Norrisem.
Chuck Norris nepotřebuje boty s hřeby. Bláto strachy ztuhne, když na něj má došlápnout Chuck Norris.
Chuck Norris běhá zásadně rovně, bez ohledu na převýšení, nebo porosty.
Chuck Norris nerozumí značkám nepřekonatelný sráz, nepřekonatelná zeď, nebo nepřekonatelné vodní těleso.
Tato mapová značka znamená, že to býval normální hustník, než ho v daném směru proběhl Chuck Norris.
Když Chuck Norris orazí špatnou kontrolu, není disk, ale oštěp.
Pokud došlo k překročení směrného času, je to proto, že stavitel počítal s tím, že na závody přijede Chuck Norris.
Ztráta na nejlepší mezičasy = ztráta na mezičasy Chucka Norrise.
Na shromaždišti si porovnávají mezičasy Vojta Král s Milošem Nykodýmem. Za nimi se ozve: “Ehm, ehm,” a stojí tam Chuck Norris.
Jen Chuck Norris a Bohoušek neudělají nikdy krok vedle.
“Víš, kde jseš?” je pro Chucka Norrise řečnická otázka.
Pokud Chuck Norris přijde s tím, že mapa neseděla, měl by se mapař schovat.
Pokud přijde Chuck Norris s tím, že kontrola byla špatně, jury se ani nemusí svolávat.
Chuck Norris se nikdy neběží podívat na cizí kontrolu. Cizí kontroly se totiž ze strachu před Chuckem Norissem schovávají.
Jedině spermie Chucka Norrise vydrží i na GPS trackingu déle než minutu.
Když se Chuck Norris účastní vícedenních závodů, v poslední handicapové etapě startují závodníci od druhého a hůře intervalově.
Chuck Norris běhá nočák zásadně bez světla.
Chuck Norris dokáže ve štafetách předběhnou závodníky o úsek, i když rozbíhá.
Farsta Chucka Norrise je vždycky nejrychlejší – bez ohledu na její délku a náročnost.
Chuck Norris se jednou na tréninku na vrstevnicovce orientoval podle porostů. A stejně vyhrál.
Při tréninku koridorů se Chuck Norris udrží v pruhu, který je užší než tiskové rozlišení.
Když běží Chuck Norris pivní štafety, pije místo piva z půllitru whiskey.
Chuck Norris jezdí LOBy zásadně rovně po čáře prašanem.
Chuck Norris jel MTBO na skládačce. A stejně vyhrál.
Co mají společného orienťáci a souřadnice? Miroslav Fanta vám v článku odhalí, jak vyzrát na formáty souřadnic.
Současné koronavirové období pořadatelům ani závodníkům nepřeje. Orientační absťák lze léčit různými způsoby. Já jsem se onehdy náhodou s nostalgickou náladou začetl do rozpisů závodů z dob minulých. Do očí mě přitom udeřily následující údaje (uvádím pouze namátkou vybrané příklady):
Co mají uvedená čísla společného (tedy kromě toho, že jsou nezapamatovatelná, jak by pravil Jára Cimrman)? Správně, jsou to souřadnice. Zeměpisné souřadnice center závodů či shromaždišť vyjádřené v desetinných stupních severní zeměpisné šířky a východní zeměpisné délky. A v čem je tedy problém a proč toto vůbec píšu? Tedy, on to není vůbec žádný problém, jde jen o to, že tato čísla jsou, snad to mohu říct, tak trochu přitažená za vlasy… Stačí si vzít k ruce například mapu České republiky v měřítku 1 : 1 000 000, na které je zakreslena síť zeměpisných souřadnic, tj poledníky a rovnoběžky. Díky tomu lehce zjistíme, že:
49.
rovnoběžka prochází severním okrajem Českých Budějovic a 50. rovnoběžka jižním
okrajem Prahy, konkrétně Radotínem. Vzdálenost mezi těmito lokalitami ležícími
zhruba na stejném poledníku je v mapě 1 : 1 000 000 asi 11 cm,
tj. jeden stupeň zeměpisné šířky reprezentuje ve skutečnosti asi 110 km.
13.
poledník prochází městečkem Stříbro v Plzeňském kraji, 14. poledník
Příbramí. Vzdálenost mezi těmito obcemi ležícími zhruba na stejné rovnoběžce je
v naší mapě asi 7,2 cm, tj jeden stupeň zeměpisné délky představuje v ČR
asi 72 km.
Náhodné shromaždiště z daleké budoucnosti (Zdroj: Mapy.cz)
Ano, jakýkoliv geodet, geograf či gisák okamžitě namítne, že takovéto určování vzdáleností je nepřesné, že mapová zobrazení jsou různá a zkreslují tu úhly, délky, jindy zase plochy, že „šířka“ jednoho stupně zeměpisné délky na jižní Moravě je větší nežli u Liberce, že správně by se uvedené vzdálenosti měly počítat tak či onak, ale to jsou všechno detaily, které pro účel tohoto textu můžeme v pohodě zanedbat. Takže k věci. Z výše uvedeného snadno odvodíme, jakou informaci o přesnosti při určení polohy lokality v zeměpisných souřadnicích vyjádřených v desetinných stupních poskytují jednotlivá místa za desetinnou čárkou:
Zeměpisná šířka:
49° = přesnost 110 km 49,1° = přesnost 11 km 49,1234° = přesnost 11 m 49,1234567° = přesnost 11 mm
Zeměpisná délka:
13° = přesnost 72 km 13,1° = přesnost 7,2 km 13,1234° = přesnost 7,2 m 13,1234567° = přesnost 7,2 mm
Uvádíme-li tedy přesnost lokality v zeměpisných souřadnicích na 7 desetinných míst, jak bývá zhusta v rozpisech zvykem, pohybujeme se v reálu s přesností od 11 do 7 milimetrů. Přiznejme si, jak byste se na takto přesně udané souřadnice shromaždiště dívali, kdyby byly uvedené v metrické soustavě a co byste si o autorovi rozpisu pomysleli, zvláště když se často jedná o louku zvící velikosti několika fotbalových hřišť? Asi byste si lehce zaťukali na čelo. Ale může vás potěšit, nelítáme v tom sami. Bratři Poláci pořádali vloni svoje mistrovství na klasice a ve štafetách kousek od Jelení Hory. Biuletyn Nr 1 sděloval následující:
Centrum Zawodów: 22.06.2019 – Wczasowa 6/8, 58-573 Piechowice – Ośrodek Uroczysko (GPS – N 50.84535101789274 , E 15.591015815734865)
Počítáte správně, těch desetinných míst u zeměpisné šířky je doopravdy 14 a u zeměpisné délky ještě o jedno víc. Takže se s přesností dostáváme na jeden nanometr nebo ještě kratší vzdálenost. Mám obavy, že při hledání tohoto shromaždiště by se zapotil i elektronový mikroskop . Takže zdravý rozum do hrsti a až koronavirus bídně zhyne, sezóna se konečně rozběhne a budete psát rozpis Vámi pořádaných závodů, uvědomte si, že čtyři desetinná místa stačí. Přitom to je taková blbost…
S příchodem nových redaktorů se v redakci Vašeho oblíbeného webu podstatně změnila rovnováha sil! Kdo bude novým šéfem rychle rostoucího média? Dozvíte se na následujících řádcích!
Je snad O-News challenge labutí písní Honzy Picka? Už to tak vypadá! Komu tedy ostřílený matador české O-scény předá otěže, a jaké velké plány má pro sebe dál připraveny?
“Novým šefredaktorem O-News se s platností od 20.4. 2020 stane Šimon Čtrnáct,” svěřil se nám Picek (28) při soukromém rozhovoru,“jeho mládí a neskutečný a neutuchající příval nápadů, podnětů a připomínek nás všechny naprosto ohromil. Také zjišťuji, že již nejsem nejmladší, a náročná a někdy nevděčná práce novináře se na mně podepisuje, proto rád předám otěže energetickému mládí.”
Jan Picek přidává pak ještě jednu ambici. “Hrozně rád bych jednou dal O-News.cz rozhovor. Ale to je trošku blbý to dát sám sobě. I když vlastně jednou se už tak stalo,” naráží na předzávodní rozhovor před loňským nesmyslně dlouhým MČR na klasické trati, kde se potřeboval jen obhájit. Zůstává však otázka, proč prostě Picka nenahradí některá z dalších délesloužících stálic redaktorské sestavy. Podnikli jsme menší průzkum, abychom zjistili, jak se k tomuto vývoji situace staví.
Daniel Wolf, bývalý juniorský reprezentant se nám svěřil s tímto: “Tvorba instruktážních videí k WOC 2021 mě nadchla natolik, že jsem se rozhodl znovu oprášit repre dres, a budu usilovat o návrat do týmu trenéra Šédi. Poctivě několikrát týdně točím na Skaláku, ale zatím to před Stravou tajím, aby mi soupeři a brácha neokoukali tréninkové techniky.” Vysvětlení Jany Kubátové bylo více než logické: “Jak jistě mnozí již víte, v první půlce roku očekáváme přírůstek do rodiny. Nemůžu si proto přibrat i druhé dítě, kterým pro mně celou dobu bylo opravdové řízení O-News.cz za tou fasádou silných mužských postav.”
Matěj Burda má v současné době jiné plány: “Hodlám využít současného rozkolu mezi některými kluby Ještědské oblasti, a překovat Tréninkový Orgáč v dominantní entitu vyspělého severu Čech. Zatím našimi největšími soupeři zůstávají uskupení SK Veská a BeerMental Team, ale loni jsme jasně ukázali, že je umíme porážet!” Romana Zbranka se nám bohužel nepodařilo zastihnout k vyjádření. Jeho domácí telefon byl nedostupný, avšak Zlínem se šíří zatím nepotvrzené zprávy o nové chovné stanici ušlechtilých morčat.
Tiskárna Žaket, která se výrazně podílí na tváři orientačního běhu v Česku i ve světě, se dostala při současné situaci do velkých problémů. Podpořit ji můžete nyní například zakoupením unikátního kalendáře.
Firma ŽAKET byla založena v roce 1991 a působí jako tiskárna, grafické studio a mapové vydavatelství. Od samého začátku se zaměřuje na sektory sportu, cestovního ruchu a kalendářovou tvorbu. Bohužel specializace, která byla po desetiletí výhodou, v této výjimečné době zrovna nepomáhá. Kapacita je totiž od března do srpna vyhrazena především tisku pro cestovní ruch a volnočasové aktivity (mapy, startovní čísla apod.). “Opatření vlády zakazující veškeré sportovní akce a pohyb lidí včetně uzavření mnoha provozoven (hotely, CK, knihkupectví atd.) zapříčinily, že jsme od poloviny března v podstatě ze dne na den přišli o drtivou většinu všech zakázek. Nejen aktuálních, ale i na měsíce dopředu, nejen v ČR, ale i v zahraničí. Výsledkem je propad obratu na úroveň 9% loňského srovnatelného období a slibovaná pomoc shora je i přes veškeré proklamace pomalá, navíc reálně v podstatě nulová,” přiznává majitel firmy Ivo Novák.
Firma se tedy rozhodla vydat unikátní nástěnný kalendář „Tváře bez roušek“. Žaket se snaží zajistit si tím práci na pokrytí nezbytných režijních nákladů a Vám na oplátku poskytnout něco, co Vás potěší. “Nás nemůže potkat nic horšího, než že nás stát po třiceti letech existence pošle za měsíc ke dnu. Jenže jsou tu i tací, kteří mají život ještě těžší. Proto část výtěžku věnujeme stacionáři pro hendikepované děti Centrum HÁJEK,” doplňuje Novák. Kalendář formátu 620 x 450 mm je sestaven z portrétů žen, mužů a dětí, které na svých cestách nafotil Ivoš Novák. Výjimečná doba si žádá nestandardní řešení, proto je kalendář 16ti měsíční od září 2020 do prosince 2021! Slibují nám totiž, že již od září nebude třeba roušky nosit, takže si budete moci srovnat krok s portréty a nečekat s pověšením kalendáře až do nového roku.
Kalendář si můžete objednat do 17. 5. 2020 za 400 Kč prostřednictvím formuláře. Následně obdržíte potvrzovací mail s platebními instrukcemi včetně unikátního variabilního symbolu. Po uzávěrce objednávek zahájí Žaket výrobu a distribuce proběhne v červenci poštou (po dohodě lze i jinak). “Za podporu děkujeme a oceníme, pošlete-li informaci o našem projektu dále do světa.Máte-li možnost k nám přímo nasměrovat jakoukoliv tiskovou zakázku, uvítáme i tuto Vaši pomoc,” uzavírá Novák.
Jaká 3 slova? Vypadá to jako obyčejná věta, ale ve skutečnosti je what3words název lokalizačního systému, který udává souřadnice po celé Zemi jednoduše, pomocí 3 slov.
Celý svět je rozdělen na obrovské množství čtverců 3×3 metry a každý z těchto čtverců má přiřazena 3 slova, které určují jeho polohu. Například sídlo ČSOS na pražském Břevnově má adresu ///dusno.špetky.stihnout. Tyto 3 slova jsou jednoduší na zapamatování, než obyčejné GPS souřadnice a lehce je můžete někomu říct, nebo napsat.
Firma what3words byla založena roku 2013 a její vizí je stát se světovým standardem v udávání pozice. V současnosti je systém oficiálně využíván poštami v několika především rozvojových zemích světa, ve Velké Británii ho používá spousta záchranných složek a podporován je například i automobily Mercedes-Benz nebo Ford. Pokud ale systém nezačnou používat další větší organizace, nebo internetové mapy jako jsou Google Maps nebo Mapy.cz, jeho globálnější využití se očekávat nedá.
Jak už jsem psal výše, dokud systém nebude celosvětově uznávaný, ani v orienťáku nenajde smysluplné využití. Pokud by se ale používat začal, mohly by se pomocí what3words udávat například souřadnice závodů. Jednodušeji bychom si je zapamatovali, mohli někomu sdělit, nebo třeba zadat do navigace v autě.
Napadá vás nějaké další využití pro OB? Podělte se o něj dole v komentářích.
Nejedná se o orienťácký pomeranč, ani o nový o-projekt Honzy Picka, ale o další z řady aplikací pro individuální tréninky. Již nějakou dobu používáme k trénování některé vychytávky do telefonu. Spousta orienťáků už ale dlouho toužila po aplikaci, kterou bude možné nainstalovat i do něčeho menšího, než je mobil. S řešením přichází vývojář Atle Pedersen a jeho O-Range pro GPS hodinky Garmin.
Podobné nástroje, ale pro telefony – UsynligO a GPS Orienteering jsme už popisovali v minulém článku. O-Range má úplně stejnou funkci. Umožnit dělat tréninky bez roznášení kontrol. Do hodinek stačí nahrát předem postavenou trať a v lese už se o nic nemusíte starat. Hodinky samy závodníkovi zapípají, když se přiblíží ke kontrole. V nabídce jsou tři módy: Regular race – obyčejný závod s pevným pořadím kontrol; Score-o – závod s volným pořadím kontrol (scorelauf); Course setting – mód, sloužící k přípravě tratí v terénu. Přesnost GPS lze nastavit pomocí tzv. Control radius – vzdálenost od kontroly, kdy mají hodinky pípat. Od nové verze (2.0) lze také kontrolu razit manuálně, pro případ, že by GPS byla úplně mimo.
Nejprve si stáhněte aplikaci z Garmin Connect IQ store. Poté si na webu O-Range založte účet. Po celou dobu nahrávání trasy do hodinek musí být připojen telefon s přístupem k internetu. Abyste mohli do hodinek nahrát trať, musíte je s účtem spojit. V menu aplikace stačí stisknout Link device a kód opsat do okénka na webu. V záložce My courses poté můžete nahrát trať ve formátu XML, nebo GPX, vyexportovanou třeba z OCADu, nebo PurplePenu. K odeslání trati do hodinek, stačí v menu na hodinkách zmáčknout Load course. Jakmile je trať v hodinkách, můžete je odpojit od telefonu a vyrazit do lesa. Poté už se aplikace chová stejně jako ostatní aplikace/aktivity. Podrobnější návod v angličtině naleznete zde.
Pokud jako trenér chcete trať nabídnout k proběhnutí i svěřencům, můžete ji nahrát na Livefox. Poté jen rozešlete kód, který závodníci do webu napíší. Proces se tím trochu zjednoduší, ale spojení hodinek s webem bude muset stejně každý udělat sám.
Již měsíc mají orienťáci novou zábavu. Už jste slyšeli o Trailtour nebo tzv. TTčkách? Přinášíme kompletní informace o této sérii běžeckých „závodů“, které určitě neurazí ani orienťáky. Vyzpovídali jsme i tahouny jednotlivých orienťáckých klubů – reprezentanta Miloše Nykodýma či Jendu Bježíše Schulhofa.
Běžecký etapák, to jsi asi ještě neběžel. Každý rok dost možná slintáš na obrazovku při Tour de France, prožíváš každý okamžik Staré dámy. Co takhle přestat žít příběhy jiných a začít žít ten svůj. Naplno. Intenzivně. Se vším, co k tomu patří. Teď a tady. Nakonec, kdy jindy, když ne dnes…
To by bylo představení Trailtour 2020 od pořadatelů. V praxi se jedná o sérii převážně trailových etap různých délek v různých koutech republiky. Zazávodit si můžete na dlouhých horských etapách, krátkých strmých stoupáních nebo houpavých etapách po malých pěšinkách. 50 etap je připraveno v Česku a 30 etap na Slovensku. Etapu můžete oběhnout kdykoli až do 18. října, stačí se pouze orienťácky připravit na danou trasu (vytisknout si mapu, zapamatovat si trať či vymyslet jinou formu navigace) a hlavně zaznamenat svůj záznam pomocí GPS a nahrát jej na Stravu. Zároveň se musíte zaregistrovat na webu Trailtour. Kromě virtuálních soubojů se soupeři se můžete těšit i na řadu cen, které můžete po skončení soutěže získat.
Mapa všech českých etap Trailtour 2020
Trailtour nabízí skvělou příležitost, jak stmelit orienťácký klub. Kromě individuálních výkonů se totiž hodnotí i ty klubové. Krásným příkladem je loňské zapojení OK Kamenice a SK Žabovřesky, které nejenže sváděly souboj mezi sebou, ale jejich členové jezdili hromadně na etapy a podporovali se navzájem. Vzhledem k letošní absenci orienťáckých závodů už Trailtour není jen soubojem ZBM a KAM. Mezi orienťáckými kluby, které mají odběháno cca 40 a více etap, je již nyní 8 zástupců.
A jak to vypadá s průběžným pořadím? K 2. červnu 2020 je mezi ženami jasný souboj orienťaček – vede Adéla Chromá (TBM) před Gabrielou Hiršovou a Zuzanou Hendrychovou (obě ZBM). V mužích vede neorienťák Jiří Kozubík, ovšem na 2. místě ho následuje Miloš Nykodým (ZBM), který má ambici oběhnout všech 50 etap do konce července. V TOP6 je ještě Tomáš Rusý (KAM), Jan Schulhof (TUR) nebo Otakar Hirš (ZBM). Je tedy na co se těšit a o TTčkách toho ještě hodně uslyšíme.
A jak to vidí zástupci těch nej orienťáckých klubů?
SK Žabovřesky Brno (Miloš Nykodým):
Trailtour podporuje týmového ducha a sounáležitost v klubu. Je to pro nás možnost závodit/trénovat za jeden společný cíl, i v momentech když běžím etapu sám. Hromadné výjezdy jsou ale nejlepší. Zatím, pokud jsem dobře počítal, běželo 46 žabiňáků alespoň jednu z etap. Za největší tahouny bych označil Natálku a Toma Hiklovi, Andreu Firešovou a Zuzku Hendrychovou, která se nechala slyšet, že chce zvládnout objet všech padesát etap. Dva společné výjezdy už jsme absolvovali, a to ve Znojmě a Lukově. V plánu je i několik dalších. Troufám si tvrdit, že na konci soutěže najdete žabiňácké stopy na všech etapách.
Žabovřesky Brno během výjezdu na TT (foto: ZBM)
Tesla Brno (Petr Horvát):
Trailtour nám samozřejmě dává určitou možnost se zviditelnit, možnost soutěžit, motivaci k tréninku a společným výletům v této zvláštní době. Tak to vidím já, ale nevím, jestli i celý klub. Přeci jen nejsem ve vedení klubu, žejo. Pokyn TT ale nepřišel shora, spíš se nakousla myšlenka a postupně se toho začali lidi chytat. Zapojuje se čím dál víc tesláků, někdo víc, někdo míň, podle aktuálních možností. A kdo je tahounem? Tady se asi nedá napsat nic jinýho, než že týmový duch. A všechny etapy? Už jsem to od nejedné osoby zaslechl, ale spíš to je na každém, jak se chce zapojit, jak se bude vyvíjet klubová soutěž a motivace tesláků objíždět etapy. Cílem totiž samozřejmě stále zůstávají podzimní svazové závody.
TJ Turnov (Jan Schulhof):
Já nevím, jak pro ostatní. Ale já se jdu rád proběhnout někde, kde to neznám, navíc si ani nemusím vymejšlet trasu. Cestou se snažím osahat si nějakej novej pivovárek. A samozřejmě týmová soutěž je hodně fajn, tam se tmelí ta parta a zde asi vidím ten největší přínos. Aktuálně evidujeme 47 členů, kteří se aktivně zapojili do sbírání bodů. Pak máme tým tzv. aktivních záloh, který je tajně ukryt ve skále pod Valdštejnem, kde na tajňačku nabíjí hodinky a študují etapy. Navíc máme i nějaké nastrčené špehy v konkurenčních týmech. Sice nyní dělají nějaké body, aby to nebylo nápadné, ale jejich úkolem bude v druhé polovině soutěže rozložit morálku konkurence. Tahounem není nikdo, hecujem se navzájem. Klubové výjezdy plánujeme tak, abychom strávili hodně času na cestě a minimalizovali tak čas doma. Přes prázdniny máme nasmlouvaný autobus a rádi bychom objeli Valašsko, jižní Moravu a vlastně i zbytek etap na Moravě. Už máme i zajištěn internát ve Valašských Kloboucích.
OK Kamenice (Tomáš Rusý):
V Kamenici TTčka bereme tenhle rok spíš požitkově. Po loňské sezóně je to trochu srdcovka, ale než nějaké cílení na úspěch v celkovém pořadí jedeme spíš užívačku, založenou na společných tripech, zážitcích a teda také i nějákého toho potrápení na etapách. Poslední květnový víkend jsme tak strávili asi ve 20 lidech na třech vysočinských etapách (pozn. tři na víkend není moc honění bodíků, žejo), ale byla to hodně fajn akce, kdy jsme se po velmi dlouhé době nějak navzájem viděli a trochu i zakalili. Tahoun týmu je jasně Glóňa, který určitě bude vidět v individuálním pořadí, dost se také zapojují Traky a Adamos, ale než o nějaké přemlouvání jde o chuť každého z nás nějak přežít tenhleten pačas. A ambice u pár jednotlivců objet všechny etapy je, ale myslím, že nikdo z nás se nebude honit prázdným autem na Lopeník.
OK Kamenice tmelí partu na Trailtour 2020 (foto: KAM)
Česká orienťácká scéna skrývá řadu zajímavostí a nevšedností. Víte například, že v některé kluby už desítky let pravidelně vydávají vlastní klubové časopisy? Právě o nich bude dnešní článek. Znáte Jantar, Polaris či Chacháček?
Původně občasník, nyní měsíčník, s názvem Jantar vychází především pro pardubické orientační běžce. V roce 1989 ho založil Kipli (Honza Kaplan) pro svou tréninkovou skupinu dorostu, od roku 1990 se stal informačním zdrojem pro celou členskou základnu LPU. Jantar od té doby vychází nepřetržitě. Původně vycházel jako občasník (podle potřeby), z počátku 5 až 6 krát za rok, posléze měl i 14 čísel, v posledních 15 letech se ustálil jako měsíčník, tj. vychází 12 čísel ročně (celkově vyšlo již zhruba 360 čísel). Rozsah se mění podle potřeby, v lednu má Jantar třeba jen 12 stránek, v době největší aktivity i přes 40 stránek. Dočtete se v něm o všem, co se děje v pardubickém (a tedy i českém někdy i světovém) orienťáku – reportáže, výsledky, rozhovory a zážitky.
Pravidelnými rubrikami jsou:
5 otázek pro…
Představujeme
Střípky
Klubový program
Klubové informace
Tisk je černobílý ve formátu brožury A5, tisklo se i 120 výtisků, nyní cca 80. Existuje i elektronická verze časopisu, která je k nalezení v informačním systému LPU. Od roku 1990 je šéfredaktorem Petr Klimpl, vystřídalo se pár pomocníků, obálku každý měsíc připravuje Jan Fukátko, reportáže píší jednotliví členové klubu (většinou to dostanou jako úkol).
Žabiňácký časopis už má za sebou 22 sezón, takže už může běhat dospělé a elitu. Momentálně se počítadlo zastavilo na číslo 176, což tedy jednoduchými počty dává okolo 8 čísel na ročník. Jméno dostal podle hvězdy – Severka = Polárka = v jazyce vzdělanců, latině, Polaris. A co jiného ukáže orienťákům cestu spolehlivěji než hvězda, která ukazuje sever. První redakční tým se skrýval pod zkratkou KOBRA a znamenalo to Kolbaba – Brabec. Tomáše Kolbabu už jsme na závodech dlouho neviděli, ale Brabík stále poctivě brousí svoje veterány. Od 12. Čísla se stal novým šéfredaktorem David Kabáth, pod jeho vedením se každý rok měnila obálka, přičemž vždy byla vypsána „soutěž“. Většinou se ale našel jen jeden návrh. Od 6. čísla 6. ročníků převzal štafetu šéfredaktora Jirka Zelinka, časopis v té době býval asi nejtlustší :-). Po něm to na rok přebral Tomáš Dlabaja, po něm převzal štafetu na dlouho, až se sám divím, Jan Drábek. Od letošního roku ho mají pod palcem dorostenci v čele s Klárkou Barnatovou. Protože nemáme žádnou kroniku a co bylo předtím, je zahaleno tajemstvím, tak tohle je dobrý pohled do chodu oddílu. Na internetu jsou čísla k vidění od roku 2006, což je už dost velký internetový pravěk.
Perličky k pravěké historii Polarisu:
Když jsem byl dorestenec, tak se šuškalo, že předobrazem Polarisu byl pardubický Jantar.
V prvních letech existence se v Polarisu objevovaly i kvalitní metodické materiály.
Nejtenčí číslo, které mám ve svém archivu v papírové podobě má 8 stran a pochází z období konce šéfredaktorování Davida Kabátha.
Nejtlustší číslo z mého archivu má 64 stran a jedná se o prázdninové číslo 8. Ročníku z roku 2006. Libor Zřídkaveselý to ale tehdy odmítl sešívat a tak vyšly zároveň ve stejný den dvě čísla a to číslo 6 (24 stran, světové akce) a číslo 7 (40 stran, domácí scéna). Oficiální rekord je tudíž 44 stran čísla 7 sedmého ročníku z prázdnin 2005.
Ideální periodicita Polarisu byla 10 čísel ročně. Každý měsíc jedno, s tím, že na dva měsíce letních prázdnin a na zimní tréninkové období připadalo vždy pouze jedno číslo. Ne vždy se to ale podařilo dodržet.
Za šéfredaktorování Polarisu jsem jako odměnu od Libora Zřídkaveselého dostal jeho halogenovou Silvu. Běhal jsem s ní mnoho let a vyměnil jsem ji až když už byly mnohokrát pájené kontakty hodně nespolehlivé. Doteď ji mám ale schovanou kdesi v krabici. (Jirka)
Pamatuji se, že během přípravy svého prvního čísla jsem v autobuse cestou ze závodů vrazil Adamu Chromému a Ondrovi Stehlíkovi do ruky tužku a papír s otázkami. A už to jelo. Od šestého čísla sedmého ročníku pak rozhovory jely na živo přes diktafon. První byly rozhovory v rámci MEDu v Šumperku, kde jsem Kubu Zimmermana (dvě zlata, jedno stříbro), Dana Hájka (dvě stříbra) a Martina Mazúra zpovídal vždy bezprostředně po doběhu. (Jirka)
Po krátkém působením Olafa najednou Polaris přestal vycházet. A já vášnivý čtenář jsem neměl co číst. Takže to na chvíli vezmu, než se najde někdo, kdo umí pořádně češtinu. A najednou to bylo deset let. No ale řeknu Vám, není to moc sranda, takhle dělat šéfredaktora časopisu. Jak je to vše na dobrovolné fázi, tak z některých lidí vypáčit slíbených článek je vážně dřina. (Honza)
Chacháček, klubový časopis OK Chrastava, jehož historie je stejně stará jako historie našeho klubu. Vychází pro potěšení i informovanost našich Klubaček a Klubáčků (a jejich kamarádů i dalších nám spřízněných duší) 5 krát do roka a šestým je na konci roku Ročenka (výjimku tvoří zvláštní vydání ke zvláštním příležitostem – třeba účast našich reprezentantů na MS, VMS, … nebo pořádání M ČR naším klubem). První dvě čísla v roce 1995 byla ještě bezejmenná, název vznikl až po klubové anketě, kdy návrhy na název mohl podat každý člen klubu (tenkrát to bylo jednoduché, bylo nás 24, nyní 136). Na jejich tvorbě se podílí prakticky každý člen klubu, nad nimiž visí Damoklův meč v rodině Vokálů (ten meč je ale hodně mírný; co se nestihne teď, vyjde v příštím čísle). Původním záměrem bylo vést Deníček, ve kterém byly zaznamenány všechny akce, kterých se klub zúčastnil (účast na závodech, pořádání závodů, společenské akce, atd.). Nyní má poměrně stálou osnovu:
Obálka – tvoří všichni členové (ještě se žádná neopakovala),
Deníček – tvoří všichni členové klubu formou příspěvků,
Zprávičky – informace o budoucích akcích a událostech, vztahujících se k činnosti klubu – tvoří všichni, kteří mají co do toho mluvit,
Zajímavosti – součástí je třeba Češtinářské posezení (vede češtinářka Eva Kašková), nebo zajímavé informace z O-News,
Z našeho archívu – vzpomínky na dávno minulé se snaží vyvolat výběrem ze starých Chacháčků Jirka Vokál,
Vzdělávací koutek – Jazykový posed už má pořadové číslo 133 (vede angličtinářka Zuzka Šaffková),
Soutěžní koutek – Záhady a hlavolamy (logické úlohy připravuje Jirka Barták),
Soutěž pro fšechny (testíky pro širokou veřejnost z různých oborů činností – veřejnost chce zaujmout Jirka Vokál), (to f je schválně, aby se přiblížil k masám),
Znáte je? (soutěž zabývající se zeměpisnými objekty v našem okolí – snaží se poučit Jirka Vokál – těch různých pomníčků, kopců, studánek, skal, hospod, obcí, rozhleden bylo už skoro 400),
Kdo je to? (galerie klubových zrůdiček, v poslední době připravuje Pavluška Vokálová).
Orienťácký zpěvník – (známé i neznámé písně má na hrbu Bára Lankašová),
Příležitostně
se pak objevují další kapitolky – Okýnko KB (vysvětlení – Klub Blbců),
Cestovatelské okénko, Z orienťácké kuchyně, Literární koutek, Fotokoutek,
Pozvánky, Citát nakonec, … Skoro každou součástí Chacháčků jsou vložené
přílohy.
Ročenka
má pak dvě části – první má osnovu Chacháčku, druhá pak obsahuje souhrnnou
statistiku klubu – všechny výsledky a žebříčky, akce, které jsme pořádali a
mapy, které jsme vydali, seznam členské základny a termínovku na další rok.
Všechny Chacháčky vyšly v papírové podobě, od roku 2009 je lze otevřít v necenzurované podobě na naší stránce. Dále se zde začala objevovat naše klubová kronika (každý rok od našeho vzniku má svoji vlastní, za to patří obrovský dík Evě Kaškové, která nad nimi tráví nespočítatelné množství hodin). Zatím tam jsou naskenované roky 1995, 2000, 2005, 2010, 2015 a 2018.
To je myslím ve stručnosti vše, a přeju našemu časopisku spoustu a spoustu krásných let.
Mapař Bob Háj pro O-News.cz popisuje vývoj lesů v Česku, jejich problémy a také zákonitosti, které člověk může pozorovat. Seznamuje také s terminologií a hlavně hodnotí současný stav.
Naše země je krásná, skutečně, kdo jsme projeli kus světa, to můžeme potvrdit. Všude, až na malé výjimky, máme vstup volný. A všude, až na malé výjimky je naše krajina příjemně členitá, docela hodně zalesněná, a výměry lesů dokonce přibývá.
Nebylo tomu tak vždycky. Samozřejmě, že před nástupem lidské civilizace byly lesy (a louky) v našem podnebním pásmu vlastně všude. Ale pak do krajiny přišli lidé a začali potřebovat dříví na stavbu osad, měst, na topení, pro počátky řemeslných výrob, … S vynálezem zemědělství lidé potřebovali půdu pro hospodářské plodiny a mohli ji získat jenom vyklučením lesů. Do konce 19. století, byly lesy většinou v držení velkých vlastníků, šlechty, církve, velkostatků, apod. Lidé do lesů chodili s vědomím vlastníka pro otop, leckde vyráběli dřevěné uhlí, zdroj energie pro domácnosti a malé živnosti. Vytěžené porosty se samovolně zmlazovaly, protože umělá sadba byla výjimečná, praktikovala se jen na velkých majetcích. Proto se většinou neměnila druhová skladba tehdejších, víceméně přírodních lesů.
S nástupem průmyslové revoluce vzrostla poptávka po dříví, které bylo jedinou energetickou surovinou pro sklárny, textilky a hutě před otevřením uhelných dolů. Velké lesní komplexy s původními pralesy jako pohraniční hory, byly vytěženy. Obnova dřevní suroviny byla možná jen založením rychle rostoucích porostů smrku. Vlastníci lesů na to zareagovali masivní výsadbou smrkových monokultur. Smrk je ideálním stromem pro průmyslové účely, roste rychle, kmeny jsou vysoké a rovné, Proto teď máme velké plochy stejnověkých, druhotně a terciálně vysazených smrkových monokultur. Smrky rostou přirozeně ve vyšších polohách, nad 800 m n. m., kde je chladno a vlhko, zejména jim vyhovuje vysoká vzdušná vlhkost (ranní mlhy, kapky rosy na každé jehlici, …). Lesníci ale vysázeli smrkové porosty i do nižších poloh, kde jimi nahrazovali jedlobukové, habrové a dubové listnaté a smíšené porosty. Dá se říct, že v průběhu 19. a 20. století smrk dobře přežíval v chladnějším a vlhčím klimatu konce takzvané „malé doby ledové“ i tam, kde původně nikdy nerostl (nižší nadmořské výšky). Generace lesníků si na to zvykly, naučily se pěstovat smrkové a časem i borové kultury (plantáže) a už ani nevnímali, že to není úplně původní, přírodě vlastní režim. Prostě se rozběhl průmysl výroby dříví podle úředníky stanoveného plánu – zisk, odměny, prémie za splněné objemy, dřevozpracující továrny, kamiony s kládami do Rakouska, … Ale lesy neplní jenom účel produkce průmyslového dříví. Lesy vytváří krajinný ráz, zajišťují přirozený koloběh vody v přírodě, udržují správné klima, stabilizují půdu a pro širokou veřejnost, poskytují oázu klidu. Odborně se tomu říká, že plní ekologické funkce. Dnes, kdy, bohužel, existují ekonomické priority, se na tyto „neprodukční“ funkce zapomíná. Konzervativní přístup k lesu prioritně jako ke zdroji dříví začíná být problémem, protože les je věcí veřejnou. Součástí tohoto problému je špatná komunikace nejen mezi lesníky, ale i dotčenými odbornými resorty (např. klasická nevraživost mezi lesníky a ochránci přírody). Do problému je nutno zařadit i laickou veřejnost, která lesy využívá stále více (viz expanze veřejnosti do lesů při vyhlášení nouzového stavu).
Dostáváme se k jádru věci.
Určitě jsme si všichni všimli, že smrkové a borové lesy v minulých letech postihuje jedna pohroma za druhou. Nedávno to byly vichřice, které polámaly a povyvracely obrovské plochy převážně smrkových porostů. Smrky mají mělký kořenový systém a velké páčení náporů větru tak strom neustojí. V monokultuře smrk nevytváří tzv. hluboké zavětvení. Jistě jste si všimli, že u jednotlivě stojících stromů třeba v parcích, mají stromy korunu, díky přístupu světla, až k zemi. Ne tak v plantáži – monokultuře, kde vyrostly v hustém zapojení, mají smrky korunku malinkatou až nahoře, vysoko na kmeni. Když se pak zapojený porost otevře, např. pasekou, tak stromy s malou korunou, nezvyklé čelit náporům větru, padají jeden po druhém jako kostky domina.
V současnosti rezonuje celou střední Evropou pojem „kůrovcová kalamita. Skoro bez výjimky smrkové porosty usychají, také díky tomu, že je napadají larvy lýkožroutů, kterým se říká kůrovci nebo laicky zjednodušeně „brouci“. Larvy vyžírají vrstvu lýka pod kůrou (lýko jsou vlastně cévy stromu, které vedou vodu a živiny od kořenů k větvím s listy = jehličím).Lýkožrouti jsou organickou součástí přírody, za normálního stavu (zdravý a odolný strom X nepřemnožený lýkožrout) se jim strom ubrání tím, že těch pár larev zalije smůlou.
Příčin tristního stavu smrků je několik. Hlavní uváděnou příčinou je klimatická změna, kdy již několik roků je suché, teplé počasí. Nedostatek vláhy v půdě se skloňuje už i ve sdělovacích prostředcích. Stromům v lese chybí vláha a jsou stresovány suchem. Dokonce usychají tak odolné stromy, jako jsou borovice. Do toho přilétnou brouci lýkožrouti, pro jejichž larvy je suchem oslabený smrk, který se již nedokáže ubránit, hotový prostřený bufetový stůl. V suchém a teplém roce dokážou lýkožrouti otočit tři i čtyři generace za sezónu. Lesníci sice proti broukům bojují různými feromonovými pastmi, návnadami na kůrovce – pokácenými stromy zakrytými větvemi, které po náletu brouků oloupou a tím larvy zničí, vykácením napadených kůrovcových ohnisek a následným odkorněním kmenů nebo chemickým ošetřením. Ale oslabených smrkových porostů masivně napadených kůrovcem je tolik, že tyto snahy nestačí a kůrovci vítězně táhnou českými lesy jako lavina. Důsledkem je otřesný stav lesů v mnoha regionech. Na Severní a Střední Moravě je už vytěžená řada svahů, v současnosti začíná kalamitní stav na Vysočině a předpokládá se další šíření na západ.
Obrovské, desítky hektarů veliké vykácené holiny jsou realitou. Harvestorové linky * jedou na plné obrátky a u lesních cest se kupí obrovské hromady pořezaných kmenů, nastříkaných načervenalým insekticidem. Vysázené listnaté sazenice jsou oplocené vysokými ploty, aby je nesežrala zvěř. Jehličnany se neoplocují, ty srnkám, jelenům a muflonům nechutnají tak, jako listnaté semenáčky.
Jinde stojí smutné plochy ponechaných suchých, mrtvých kmenů. Úřady upravily legislativu, která dříve stanovila, že se tyto porosty musí vykácet a do dvou roků zalesnit. To bývalo, dnes to neplatí. Zpracovat ohromné plochy a kubíky dříví a zalesnit holiny se za tak krátkou dobu totiž nedá zvládnout. Porosty, ze kterých už kůrovci vyletěli a nebudou se tedy odsud už šířit, se nechávají stát a netěží se. Zejména u mladších porostů, které odumřely ještě před dosažením tzv. mýtní zralosti, je to totiž tak bezcenné dříví, že se ekonomicky nevyplatí jej vytěžit. Náklady na těžbu a odvoz jsou vyšší, než cena tohoto dříví, které ještě k tomu ani nikdo nechce. Tyto mrtvé stojící stromy napadá postupně hniloba, uhnívají jim kořeny, dříví plísněmi zkřehne a po několika letech se kmeny začnou vyvracet a lámat. Pod smrkovými porosty, které ztratily jehličí a prosvětlily se, začnou růst lesní byliny, které v kyselé smrkové hrabance dokážou prospívat. Tak v těchto smrkových hřbitovech bují černý bez, kopřivy, netýkavky, silénky, prorostlé ostružinami a svízelem. V letošním roce s vlhčím jarem a začátkem léta se staly tyto podrosty skutečně „výživným napalmem“. Místy také můžeme potkat pokácené stromy, ponechané ležet na místě. To se stává v místech, kde by souše svou nestabilitou ohrožovaly něco, co by mohly poškodit. Někde je to u silnice vedoucí pod svahem se soušemi, jinde poblíž obytnému domu, či chatě.
Závěry z tohoto
stavu jsou neradostné. Hluboké, stinné smrkové lesy s polštáři mechu, borůvčí a
vřesu, plné hřibů, malin a lesních jahod jsou pod 800 – 1000 metrů nadmořské
výšky už asi minulostí. Mimo smíšené a listnaté porosty nás čekají smutné a
nezajímavé hektary vykácených holin a neběhatelné, brutálně zarostlé až
nebezpečné „pralesy“ keřovitého a bylinného podrostu.
Je nepochopitelným paradoxem, že se stále v lesích v nadmořské výšce 300 až 400 m setkáváme s výsadbou smrkových monokultur. Někteří lesníci jsou asi nepoučitelní, což částečně vyplývá z tradičního konzervatismu lesnického stavu. Ale jak už víme, větru a dešti se moc poroučet nedá.
Příroda je totiž mocná čarodějka a s tímto nepřirozeným stavem lesů si časem poradí. Na všech těchto bezútěšných plochách napadených a mrtvých porostů příroda dokáže vytvořit přirozený, zdravý a odolný les. Ale bude jí to trvat stovky let. A na to jsme my lidé příliš netrpěliví. Přírodě totiž na čase, jako lidem, kteří z lesa žijí a musí prodat dříví, tolik nezáleží. Můžeme jenom doufat ve vítězství zdravého rozumu a kvalifikovaných lesnických názorů tak, aby vznikla široká shoda na postupech, jak po kůrovcové kalamitě pomoci přírodě urychlit proces vzniku lesů odolnějších proti nepříznivým vlivům civilizace a občasným výkyvům klimatu. K tomu zatím chybí větší ochota ke společenské diskuzi, která by přinesla pokrok v chápání lesa nejen jako „fabriky na dříví“, ale také jako „houbu krajiny“, která zadrží a vyčistí vodu, „plíce krajiny“, které vyčistí vzduch, místa k oddychu a rekreaci. Les je věc veřejná, bez ohledu na to, kdo ho vlastní.
To je ale běh na dlouhou trať. Zatím nám nezbývá, než si vážit listnatých a smíšených lesů kolem Brna, Prostějova, Zlína a Opavy, kam si i nadále přijedeme zaběhat DO LESA.
poznámka *: Harvestorová linka je technologická sestava těžního
traktoru „Harvestoru“ a vyvážecího traktoru. Těžní traktor je schopen projíždět
i těžko schůdným terénem. Hydraulickým ramenem dosáhne daleko kolem sebe. Na
konci tohoto ramene je těžební hlavice s pilou, nůžkovitými kleštěmi a
podávacími válci. Hlavice v jednom sledu strom pokácí, odvětví a nařeže na
obsluhou nastavené délky klád. Harvestor zanechá po sobě v pasece jen
stopy po velkých podhuštěných pneumatikách, pomačkané borůvčí, větve a vršky
korun a nařezané klády. Za ním následuje vyvážecí traktor, který hydraulickým
nakladačem naloží klády v pasece na podvozek a vyveze je na odvozní místo. Tyto vyvážečky
jezdí z paseky po svozních linkách = cestách, které vlivem těžkého nákladu
často rozjezdí do hlubokých kolejí. Jak Harvestor, tak vyvážečka mají terénní
podvozky a dokážou se pohybovat v těžkém terénu. Odvozní místa jsou ta
rozšířená prostranství u zpevněných lesních cest a silniček, kam již mohou
zajet kamiony se silničními podvozky, které odvážejí dřevo z lesa
k dalšímu zpracování.
Můžeme se také setkat s další poměrně novou technologií, kdy jsou
větve, vršky korun a další nevyvezené zbytky vegetace z vytěžené paseky
naskládány traktorovým nakladačem na obrovské hromady. Ty jsou pak výkonným
drtičem – štěpkovačem rozdrceny na třísky „štěpku“, která se používá na topení.
V těchto dnech slaví český orienťák 70 let OB od prvního oficiálního závodu. V důsledku aktuálních omezení bohužel musely být některé aktivity utlumeny, přesto je v omezeném měřítku Český svaz orientačních sportů uspořádal.
Píše se říjen 1950 a Zdeněk Němec z Gottwaldova (Zlína) se inspiroval informacemi o OB ze Švédska, navrhl a posléze zorganizoval na Bunči první závod, úspěšnou vzorovou akci pro mnoho následujících lokalit (Gottwaldov, Bratislava, Praha, Nový Bor, Liberec, Ústí nad Labem…). Orientační závody byly postupně součástí turistiky, závodily tříčlenné hlídky v turistické výstroji (pumpky, turistické boty, batoh s povinnou zátěží), kontrol bylo málo, na nich bodované zkoušky z topografie. Čas byl navíc jen pomocným kritériem, předpokládala se chůze. Mapy se užívaly „speciálky“ 1 : 75 000, původně vojenské, terén v nich byl znázorněn šrafováním. Byly černobílé, jen se zeleně zvýrazněnými lesy. Hodně sporů bylo o pojetí závodů. Některým nestačilo pochodování s batohem a při závodech běželi, jiní je odsuzovali za prznění turistiky, která měla zůstat poklidnou poznávací aktivitou.
Trať úplně prvního závodu v OB na Bunči.
Při příležitosti letošního výročí byla vydaná nádherná obsáhlá kniha, kterou připravilo zejména trio Petr Karvánek (hlavní tvůrce myšlenky), Zdeněk Lenhart a Jan Žemlík. Ta byla vydána v květnu a při této příležitosti zorganizována tisková konference na půdě Českého olympijského výboru, kde byla představena a pokřtěna 4 kmotry: bývalým závodníkem na lyžích Lukášem Bauerem a posledními medailisti z Mistrovství světa v OB (Jan Šedivý, Tomáš Dlabaja a Jan Procházka). Jeden z autorů, Zdeněk Lenhart, se pokusil její užitnou hodnotu dodatečně zvýšit sestavením rejstříku. Najdete v něm skoro tři tisíce jmen, názvů a témat zmíněných v knize. Dostanete se tak snadno k tomu, co byste jinak v knize těžko hledali, nebo v ní dokonce ani nehledali. Rejstřík má podobu dvou jednoduchých XLS tabulek, jedna obsahuje jen osoby, druhá pak vše ostatní (místa, mapy, kluby, akce, pojmy). “Práce to byla víceméně ruční (výběr hesel z textu, dohledávání křestních jmen apod.), zákonitě obsahuje i překlepy a omyly. Neváhejte a pište mi (zlenhart@seznam.cz), rád připravím opravenou verzi,” říká její autor Zdeněk Lenhart.
Křest knihy 70 let OB. Foto: Alena Voborníková.
Máte zájem o knihu 70 let OB? K dispozici je ještě cca volných 40 publikací této knihy (počet poměrně dost rychle klesá). Objednávky je možno realizovat do vyčerpání zásob přes objednávkový formulář. Po objednávce a její úhradě bude kniha odeslána nebo připravena k osobnímu odběru na sekretariátu ČSOS (popřípadě v Žaketu). Cena publikace je 899 Kč při osobním odběru nebo 999 Kč při zaslání včetně poštovného a balného.
Velká akce měla proběhnout i dnes – 21. října. Plánovaná akce na Bunči, v prostoru prvního závodu v OB, měla mít v první části pracovně – slavnostní zasedání VV ČSOS, následně odhalení pamětní desky a také vzpomínání, poděkování a ocenění autorů knihy 70 let orienťáku. Na základě současných opatření byla akce modifikována, a tak v odpoledních hodinách se ve velmi omezeném počtu sešli zástupci klubů Valašské oblasti a Českého svazu orientačních sportů u chaty na Bunči, aby odhalili pamětní desku, která bude orientačním běžcům, ale i turistům, lyžařům, a dalším návštěvníkům připomínat vznik našeho sportu.
Okamžik odhalení – účastník prvního MS v orientačním běhu v roce 1966 zlínský Alois Láznička a nadějná kroměřížská dorostenka Lucie Dittrichová právě slavnostně odhalili pamětní desku prvního Československého závodu v orientačním sportu. Foto: Dušan Vystavěl.
. Takže zdravý rozum do hrsti a až koronavirus bídně zhyne, sezóna se konečně rozběhne a budete psát rozpis Vámi pořádaných závodů, uvědomte si, že čtyři desetinná místa stačí. Přitom to je taková blbost…
