Jak probíhají tréninky v zimních orienťáckých tělocvičnách? Kdo praktikuje finské posilování a kde se cvičí dle Keňanů? Oslovili jsme předcvičovatele dorosteneckých a dospělých skupin ze všech koutů republiky. Inspirujte se nejen na vaše domácí posilování a cvičení!

Brno

ZBM Tělocvična je pro skupinu Dorost+, chodí účastníci od šestnáctek po veterány. Bývá nás většinou do deseti a trénink se koná v projektové učebně a na chodbě školy. Čtvrteční trénink je doplňkový ke všem ostatním tréninkům. Jedná se o kompenzační cvičení k běhání, často děláme cviky z jógy a pilatesu, nechybí různé modifikace běžecké abecedy, posilování a koordinačních cvičení. Většinou začínáme krátkou rozcvičkou, například jógové pozdravy slunci nebo protažení, kterým začínám před silovým tréninkem. Pak se věnujeme plyometrickým a koordinačním cvičením. VIDEO Pod tím si lze představit abecedu, kdy jde každá noha jiný cvik, nebo využíváme žebřík a tam je nespočetně variant zapojení nohou, pro zvýšení obtížnosti i rukou do pohybu. V druhé půlce tréninku objedeme několik kol kruhového posilování, hlavně posilujeme ruce, břicho, záda a u běhu málo zapojované svalové skupin na nohou. V pauze mezi cviky mapujeme, třeba minulý týden jsme kreslili na čas postupy na francouzském sprintu. Trénink končí rozborem mapové teorie a protahováním. A protože protahování není nikdy dost, tady je popis cviku od mého kouče, který jsem si oblíbila a zpravidla ve čtvrtek nechybí:

Preclík: Lehněte si na pravý bok. Levou rukou si přitáhněte pravou patu k zadku. Pravou rukou si přitáhněte levé koleno k hrudníku. Hlava se vytočí doleva. Měli byste cítit protažení předního stehna spodní nohy, zadku horní nohy a krásně se u toho otevírá hrudník. Chcete-li v pozici setrvat déle, je dobré dát si pod hlavu polštářek.

Adéla Indráková

Hradec Králové

Skupina dorostu OK99 trénuje v tělocvičně pravidelně každý čtvrtek. Schází se nás  přibližně 20 od HD14 až po juniory, vždy na hodinu. Mé představy o náplni jednotlivých lekcí jsou velkorysé, lepší by samozřejmě bylo 90 minut. Snažím se tedy do jedné hodiny vměstnat zahřátí spojené se zdokonalováním prvků běžecké abecedy, protažení využívající prvky jógy, atletické posilování zaměřené na dolní končetiny, posilování core a základního stabilizačního systému s prvky pilates. To vše nejlépe zábavnou formou, což se nedaří vždy. Abychom neupadli do stereotypu, tak využívám těch několik kusů nářadí, které máme v tělce k dispozici, někdy přinesu stabilizační pomůcky (čočky, míčky) nebo TRX. To všechno bych doporučila, nejlépe na rozdíl od nás 2x týdně a hlavně pravidelně! Marně se snažím motivovat všechny k tomu, aby se protahovali a posilovali i jindy kromě čtvrtka.

Pavlína Chaloupská

Liberec (Tréninkový orgáč)

Na cvičení se scházíme ve velmi pestrém kolektivu, nejmladšímu účastníkovi je 14 let, nejstaršímu veteránovi 65 let. Krom věkového rozdílu může naše specifická skupina nabídnout i  velké výkonnostní rozdíly, pravidelně chodí eliťáci (Kubát, Škoda, Hradec,…) a zároveň veteráni a žáci. Z tohoto důvodu je potřeba volit tréninky tak, aby si je každý mohl přizpůsobit na míru a posilovat/trénovat tak, aby si neublížil a stíhal. “Nejoblíbenějším” tréninkem jsou tzv. vanilkové rohlíčky, jejichž popis snad brzy přinesou nově vznikající Metodické listy. Dále se věnujeme posilování vlastní vahou (doporučuji třeba crawling nebo jógu). Před cvičením chodíme na  společný rozklus (30 minut), dříve jsme po cvičení hráli florbal (30 minut).

Jana Kubátová

Pardubice

My už máme v LPU asi 20 let jednou týdně tzv. „posilovací“ 60 minutovou tělocvičnu – může tam chodit starší dorost, dospělí i veteráni. Ve vedení tréninků se střídáme, nejčastěji je kruhový trénink nebo série posilovacích cviků na místě, doplněné o běžeckou abecedu nebo překážkovou dráhu. Jednou za měsíc zařazujeme finské posilování – sérii cviků kdysi vytvořenou pro finské běžce na lyžích (dotáhl kdysi Lála Lučan za svých studií v Tampere). Nejčastěji bývá účast okolo 15 cvičících, tělocvična funguje zhruba od půlky října do půlky března.

Jan Kaplan

Praha

Jaký je lepší start do nového tréninkového týdne než hodinka a půl s kamarády na palubovce tělocvičny Gymnázia Jana Keplera zakončena zhodnocením tréninku a víkendu u malinovky? Již několikátým rokem zajišťuje prostory na gymnáziu Lukáš Kettner, absolvent tohoto gymnázia, pro svůj klub OK Kamenice a tréninkovou skupinu Dragouni. Postupem času se skupinka rozrostla o další orienťáky pohybující se zejména po Praze 6 a klubová diverzita je široká: CTB, DKP, HCE, KAM, LCE, LLI, LPU, OKP,PHK, SHK.

Trénink vždy začíná zahřátím a dynamickým strečinkem, po zapracování pokračujeme atletickou abecedou obohacenou o koordinační cvičení, které nám občas pěkně zavaří mozkové závity. Po sériích všelijakých násobných odrazů a odpichů následují výpady v několika variantách a třešničkou na dortu jsou „lyžaři“, kdy opakovaně držíme v podřepu zhruba minutu a na signál vyrážíme tryskovou rychlostí na druhou stranu tělocvičny. Hlavní část tréninku pak tvoří většinou cviky s vlastní vahou těla zaměřené především na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, posílení svalů břišních, zádových a paží doplněné o drobné úpolové hry ve dvojicích.

Posilování si někdy zpestříme překážkovou dráhou, medicinbaly nebo hrou Poker: Cílem hry je získat co nejvíce karet, ze kterých se pak vybere pětice pro sestavení nejlepší pokerové kombinace. Každý roh tělocvičny reprezentuje jeden ze 4 karetních symbolů. Symboly mají předem dané cviky (viz příklad níže) a hodnota karty nám sděluje počet opakování (2=2x, 10=10x, J=11, Q=12, K=13, A=20). Např. srdce – komplexní cvik (angličáky), piky – svaly paže (kliky na lavičce na tricepsy), kříže – svaly nohou (dřepy s výskokem), káry – břišní svaly (metronomy). Uprostřed tělocvičny je balík karet otočený lícem dolů. Po odstartování si každý vylosuje jednu kartu, běží do příslušného rohu a tam provede cvik s počtem opakování daným hodnotou kartou. Např. když si hráč vylosuje kartu srdcového krále, běží tedy do srdcového rohu a tam provede 13 angličáků. V případě, že si po 3. v řadě vylosuje totožný symbol, může si vybrat jiný roh a cvičení. Vyhrává ten, kdo má nejlepší pokerovou kombinaci (nebo nejvyšší součet hodnot všech karet, …). Po tom všem posilování se věnujeme statickému protažení a menší skupinka hráčů zakončuje trénink tradičně fotbálkem.

Alena Voborníková

Turnov

Určeno pro: dorost, junioři, dospělí

Čas: 60‘ (rozklus, rozcvičení před tréninkem a výklus po mimo tento čas buď vevnitř v hale nebo venku). Mezi jednotlivými částmi tréninku jsou 2 kola meziklusu (cca 2‘) a doplnění tekutin

1. Část rozcvičení: ABC 10 cviků každý 2x – 10′, úhlopříčky nebo rovinky uvolněné s MK (rychlejším) 6 – 10x  – do 7′

2. Část hlavní trénink: střídáme většinou tyto typy hlavních tréninků (máme i další, tyto jsou nejoblíbenější a jdeme je minimálně 2x za zimu, preferujeme ale pestrost):

• opičí dráha s 8-mi překážkami, běhá se intervalově 6’–5’–4′ s MK 2,5′ – 2′ / 5′-4’–3’– 2’–1′ s MK 2,5’–2’–1,5’–1′ apod.
• silový běžecký trénink – intervaly, 3x, kdy jeden interval obsahuje 3kola následujícího: 10x dřep s výskokem, 10x klik, 10x výskok kolena k bradě, 10x sklapovačky, sprinty od kužele ke kuželi a 20”meziběh. Jeden interval trvá cca 7′
• mapové intervaly – objekty jsou např. švédská benda, žíněnky…, celkem 6 – 8 mapových intervalů, jeden trvá cca 2‘, mezi intervaly v pauze předepsané posilovací cviky na celé tělo
• devadesátdevítka – trénink běžecko posilovací – každý má za úkol sám nebo v rámci týmu splnit předepsané úkoly.
  Úkoly jsou např.: 10 x kolo popředu, 5x kolo pozadu, 2x kolo skok po pravé noze, 2x kolo skok po levé noze, 2 x skok snožmo popředu, 1 x skok snožmo pozadu, 1x kolo rak, 2x výběh schodů, v depu posilování 50x leh sed, 30x klik, 20x angličáky apod. Celý trénink trvá min. 30′ v kuse

3. Část posilování: jdeme buď core posilování 10‘ nebo speciální posilovací cviky– tzv. krokodýl, píďalka, lenochod

4. Část herní: pokud zbyde čas, hraje se fotbal, basket nebo florbal (většinou na 10′ – 15′)

Miška Omová

Před několika týdny spatřil světlo světa nový internetový měsíčník Metodické listy ČSOS. Měl by přinést novou inspiraci trenérům i rozhodčím a motivovat je ke sdílení zkušeností, rad a tipů. Není to ale první spis zabývající se tímto tématem. V následujícím článku nahlídneme do historie tohoto materiálu, která je (možná) překvapivě dlouhá.

Prvním počinem v rodině metodických listů byly Metodické informace, které vycházely v letech 1985-1990 pod hlavičkou metodické komise Svazu orientačního běhu ÚV ČSTV. Psaly se na psacím stroji a množily na tzv. cyklostylu.  Vyšlo celkem 11 čísel s různorodým obsahem od Fyziologického profilu Jany Galíkové od Vojtěcha Soulka, po švédské překladové materiály (Rudolf Rychlý) nebo speciálnímu číslu plně věnovanému LOBu. Některé články jsou použitelné jako inspirace dodnes – třeba Francesco Conconi a jeho Devět prostinkých myšlenek trenéra, jiné již slouží jen jako ukázka historického přístupu ke specifickým náležitostem orientačních sportů. Pár výtisků je dodnes k nahlédnutí na Sekretariátu ČSOS na Strahově nebo u OB-pamětníků doma.

Metodické informace nabídly třeba rozbor fyziologického profilu Jany Galíkové, Zdroj: ODM 2018

Druhým periodikem s obdobným obsahem byly Metodické listy, které v rámci Metodické komise již samostatného Českého svazu orientačního běhu (ČSOB) vydával kolektiv autorů pod vedením Libora Zřídkaveselého. V nepravidelných intervalech vyšlo celkem 28 čísel, na kterých se podílelo velké množství autorů. Obsahem byly rozbory tratí, novinky v oboru trenérství nebo teoretické úlohy. Na konci vycházely tyto listy jako podklad pro Seminář trenérů a rozhodčích na Seči. V budoucnu se počítá, že některá čísla budou v naskenované podobě k dispozici na online platformě vznikajícího samostatného Metodického webu.

Grafická podoba Metodických listů, Zdroj: archiv Libora Zřídkaveselého

A konečně se dostáváme do současnosti. Od ledna 2019 vycházejí Metodické listy ČSOS jako online měsíčník, který chodí zájemcům přímo do jejich e-mailové schránky (přihlásit k odběru se můžete ZDE).  Ambicí tohoto internetového zpravodaje je propojit aktivní lidi v rámci ČSOS ke spolupráci, nabídnout jim přehledným způsobem nové informace a inspirativní články či videa. Pro trenéry navíc listy každý měsíc přináší várku teorie ve formátu “print and go” a tím i zjednodušení přípravy alespoň několika tréninků v měsíci. Na vytváření se podílí Kristýna Skyvová, Marek Cahel, Pavel Košárek a Jana Kubátová. Autorský tým, rád uvítá připravené materiály od ostatních trenérů, rozhodčích či pořadatelů, odkazy na zajímavé zdroje informací nebo pozvánky na akce mimo orientační sporty, které by mohli mít odezvu u dalších členů ČSOS (vše lze posílat na adresu: metodika@orietacnisporty.cz).

Novinka roku 2019 – Metodické listy ČSOS, Foto: Petr Kadeřávek

Za poskytnutí informací děkuji Petru Klimplovi a Liboru Zřídkaveselému.

V roce 2018 se v České republice začalo na závodech ve velkém používat bezkontaktní ražení pomocí SIAC čipů. Zatím bylo povinné jen pro celostátní štafetové a sprintové závody. Letos se bude bezkontaktně razit již na většině celostátních závodů. (PP k soutěžím Sekce OB 2019, sekce III., bod 18.) Rozhodli jsme se otestovat, jaká je reálná časová výhoda při bezkontaktním ražení oproti běžnému kontaktnímu ražení.

Pro neznalé

Při kontaktním ražení je třeba vložit čip do otvoru v krabičce a čekat na její zvukové či světelné znamení. Bezkontaktní ražení umožňuje čipu zachytit signál z krabičky až na vzdálenost 50 cm a orazit ji. Pro takové ražení je potřeba speciální SIAC (SportIdent Air Control) čip a krabičku kontroly nastavenou do příslušného (beacon) módu. Kolem kontroly pak stačí v dostatečné vzdálenosti proběhnout, nebo se jí jen dotknout. Odpadá tak potenciálně zdržující nutnost trefovat se do otvoru a můžeme orazit v podstatě za běhu, bez zastavení.

Technické okénko

Porovnávali jsme čip Sportident AIR+, tzv. SIAC, v bezkontaktním módu (SIAC on) a v klasickém kontaktním módu ražení (SIAC off). Čipy SIAC se spouštějí oražením kontroly „CHECK“ a vypínají se buď oražením cíle nebo krabičky „SIAC OFF“. Pokud je tedy krabička nastavena pro bezkontaktní ražení (beacon mód), ale čip jsme si „nezapnuli“ (SIAC off), musíme pro oražení vložit čip do otvoru. Vypnutý čip bezkontaktně jednoduše razit nebude.

V rámci testu jsme vyzkoušeli i chování operační doby krabiček se SIAC čipy. Každá krabička má nastavenou operační dobu, po které se pro úsporu baterie vypne. Ražení vypnuté krabičky funguje stejně jako u zapnuté, jen trvá zhruba o 1 – 2 s déle (zapínání krabičky). Oražení kontroly tuto časomíru resetuje, tudíž pokud závodníci razí kontrolu za sebou v intervalu menším než nastavená operační doba, nemusí krabičku zapínat a razí rychleji. Při ražení kontroly SIACem se ale časomíra neresetuje. Pořadatelé by s tímto měli počítat a nastavit operační dobu delší, teoreticky od postavení a zapnutí kontroly roznašečem až do času cíle posledního závodníka. Pokud se obáváte, že se zapnutým SIAC čipem se vám náhodou vypnutou krabičku nepovede orazit a budete diskvalifikováni, tak nemusíte. Bezkontaktní ražení v takovém případě sice nefunguje, ale vložením SIAC čipu do otvoru krabičku zapnete a místo diskvalifikaci si odnesete maximálně několikasekundovou ztrátu.

Před měřením

Výměna dat mezi krabičkou na kontrole a čipem v bezkontaktním režimu trvá 50 milisekund (ms), v kontaktním případě se jedná o 60 ms (stejné je to u čipu SI 11 a SI 10, starší verze jsou pak pomalejší). Tudíž by teoretická výhoda měla být 10 ms, téměř nerozeznatelný rozdíl. Nicméně je jasné, že při bezkontaktním ražení závodník nějaký čas ušetří, neboť nemusí dávat čip přímo do krabičky a často u kontroly téměř nemusí zastavovat.

Způsob měření

Pro účely testování byla využita atletická hala, která nám, vzhledem k množství sněhu, poskytla podmínky nejbližší k prostředí městského sprintu, na němž se výhody bezkontaktního ražení projeví nejzásadněji. Statickou kamerou jsme snímali průběh běžce na cca 20 metrů dlouhém rovném úseku, do jehož středu jsme umístili kontrolu. V referenčním startovním bodě (start měření času) běžel figurant tzv. maximální rychlost, tedy nejvyšší možnou rychlostí, kterou byl schopen konstantně udržet při všech testovacích bězích. Ražením kontroly podle potřeby rychlost ztratil a cílový referenční bod (konec měření) byl umístěn tak, aby ještě před jeho dosažením běžel figurant opět maximální rychlostí. Touto metodou byl do značné míry odstraněn faktor nepřesnosti měření.

Testovali jsme 3 druhy ražení, které vyplynuly z několika reálných postupů při sprintových závodech. Jednalo se o přímý průběh kontrolou, odběh od kontroly zpět (tj. otočení se o 180°) a odběh od kontroly o 90° (kontrola v rohu). Během testování těchto tří způsobů bylo porovnáváno bezkontaktní a kontaktní ražení s několika opakováními pro minimalizaci chyby měření.

Znázornění testovaných variant na reálném případě

Schema přímého průběhu

Schema odběhu zpět

Schema odběhu o 90°

Samozřejmě při všech měřeních byla brána idealizovaná varianta. Bylo tedy bráno v úvahu, že běžec:

• ví, kam běžet a nemusí mapovat,
• je si jistý, kterou kontrolu razí a nemusí číst kód kontroly,
• razí kontrolu nejlépe, jak to jde (trefí se tedy ihned do otvoru),
• udržuje při průběhu kontrolou rovnoměrnou maximální rychlost apod.

Ze získaných videí jsme nakonec odečetli výsledné časy měření. Měření bylo prováděno outdoorovou kamerou s rychlostí záznamu 120 snímků za sekundu, tedy s přesností 1 s/120 = 8,33 ms.

Na ukázkovém videu můžete vidět názorný průběh každého druhu testu (video je převedené do nižší kvality 60 snímků za sekundu – poslední dva ciferníky časomíry nejsou setiny sekundy, nýbrž počet snímků v sekundě). Žluté čáry naznačují umístění referenčních bodů. Při odečtu času jsme pracovali se svislou linií sloupu a pozicí figuranta. Časomíru jsme spustili ve chvíli překročení jakékoliv části těla přes startovní linii a zastavili při překročení cílové linie celým tělem.

Výsledky

Z tabulek níže lze pozorovat výsledný rozdíl bezkontaktního a kontaktního ražení při jednotlivých měřeních:

• přímý průběh: rozdíl 1,275 s,
• odběh zpět: rozdíl 0,358 s,
• odběh o 90°: rozdíl 0,642 s.

Závěr

Už z videí je zřejmé, že největší rozdíl mezi kontaktní a bezkontaktním ražením nastává při přímém průběhu kolem kontroly. Běžec razící bezkontaktně nemusí narozdíl od běžce razícího kontaktně téměř vůbec brzdit a probíhá kolem kontroly při zachování maximální rychlosti. Nejmenší rozdíl je pak při odběhu zpět, kde se v obou variantách musí závodník zastavit a otočit, a kontaktní ražení tak běžce zpomalí pouze o dobu trefování se do otvoru krabičky a o minimální vzdálenost dosahu bezkontaktního ražení.

Odběh o 90° je výsledkově mezi těmito dvěma hodnotami. Pozor, nesmíme plést odběh od kontroly „v rohu“ a „za roh“. Od kontroly „v rohu“ běžec ihned odbíhá a má minimální čas na to ji orazit. V případě odběhu „za roh“ běžec opisuje kolem kontroly část kružnice (běžně 270°) a má při kontaktním ražení více času ji orazit, tudíž se výsledky budou více blížit odběhu zpět.

V úvahu musíme ve finále ale brát i další faktory, které náš test nezahrnuje. Při několika pokusech se nám při snaze zachovat maximální rychlost nepodařilo kontrolu úspěšně orazit (čip byl vyndán příliš rychle, ještě před zápisem dat). Na takovou věc si dá závodník samozřejmě pozor. Z opatrnějšího a pravděpodobně tedy pomalejšího přístupu ale vyplývá, že reálný rozdíl bude dost možná ještě větší.

David Pustai a Matěj Burda

Také vám vadí odpadky v lese, kde běháte? A narážíte na to, že majitelé lesa, myslivci i ochranáři se bojí, že OB poškodí lesní ekosystémy a vyplaší zvěř, zatímco traktory a obří stroje v lese jsou OK? Členové Rady pro podporu inovací ČSOS, Jiří Hlaváč a Luděk Valík, popisují, jak by toto rádi společně změnili.

Pokud si aspoň na jednu z otázek v podnadpisu odpovíte ANO, pak je tento článek právě pro vás…. Nebo se vám zdá, že to spolu nesouvisí? Pokusíme se vás přesvědčit o opaku….

Co potřebujeme vyřešit:

Určitě je nás hodně, komu se nelíbí, že v lese neustále potkáváme nějaké odpadky, nejčastěji plastové a skleněné lahve. Nelíbí se nám ani to, že každé větší závody vygenerují za víkend kontejner odpadu, který skončí někde na skládce. Sledujeme v přímém přenosu, jak nám příroda mizí pod civilizačním náporem odpadků, smogu a dalších následků lidské činnosti (nemluvě o teprve začínajícím problému oteplování planety). Na náš sport tak kromě plastových odpadků dopadnou i následky oslabené přírody – viz kalamita kůrovce a z ní plynoucí zrušení MČR MTBO na podzim.

Současně se jako členové Rady pro inovace (RPI), konkrétně ekologické podskupiny jejího think-tanku, zabýváme tím, jak změnit postoj majitelů lesa, myslivců, ochranářů a dalších dotčených organizací k OB + LOB + MTBO, aby se pořadatelům závodů snadněji získávala povolení k našemu společnému závodění. Není to dnes vůbec jednoduché, neb pro větší akce typu MČR klasika, krátká a družstva či pro prázdninové závody potřebuje mít pořadatel schválení pro zhruba 1600 závodníků (výhledově i víc, bude-li pokračovat nárůst členské základny).
Administrativní regionální či generační rozdělování závodů na několik menších akcí už se diskutovalo a nebylo členskou základnou přijato ani trochu dobře. Jakékoliv omezování počtu startujících je rovněž z principu problematické. Navíc všechna takováto umělá opatření snižují kvalitu konkurence, narušují atmosféru velkého závodu a omezují možnost unikátního setkávání a inspirování celé O-komunity napříč generacemi a regiony, což jsou jedinečné kvality, jimiž se orienťák zásadně odlišuje od většiny ostatních sportů.

Závody v OB mají již velké nároky na parkoviště, stanové městečko nebo arénu závodů. Foto: Pěkné Prázdniny.

Možné východisko:

Shodli jsme se, že jediným správným, i když náročným východiskem z tohoto stavu je přesvědčit ČSOS i celou O-komunitu o tom, že český orienťák by si měl stanovit jako svou ambici udělat z našeho sportu ten nejekologičtější mezi všemi. A že o tom je potřeba dát vědět i mimo O-komunitu, aby si běžní lidé podvědomě spojili všechny 3 naše O-sporty s přáteli lesa a s ekologicky příkladným chováním. Nesnadné, ale věříme, že časem možné.

Pokud k takovému posunu ve vnímání našeho sportu u veřejnosti dojde, je poměrně velká šance, že stávající „doprošování se“ u majitelů lesů, ochranářů, myslivců a dalších úřadů (kvůli získání potřebných povolení k závodům) se změní v diskusi. Ta bude o tom, jak případné negativní aspekty konání závodu společně minimalizovat nebo vyvážit jinou přínosnou činností.

Hraje nám do noty fakt, že je už dnes všem, kdo mají přírodu rádi, zřejmé, že je potřeba změnit lidské chování k přírodě (místy hraničící s drancováním přírodních zdrojů) poměrně razantně. Je nám taky všem jasné, že snaha několika ekologicky uvědomělých orienťáků je skvělá, ale těžko reálně pomůže našim lesům a asi těžko celoplošně zlepší naše vztahy s lesáky, myslivci či ochranáři. Takže pokud opravdu chceme sami kvůli sobě, kvůli svému vztahu k přírodě, kvůli dalším generacím nebo kvůli orienťáku něco reálně změnit, musíme se spojit a začít dělat rozumné změny. A dělat je s rozmyslem, efektivně a s celoplošným dopadem.

Jak na to:

A jelikož k takto náročnému cíli vede dlouhá řada drobných kroků, nezbývá než s nimi začít co nejdříve. Naštěstí už se díky nadšení některých schopných lidí začalo a první dobré příklady už máme:

• Ekologické chování na českých závodech už někteří pořadatelé vzali za své – a to docela pořádně. Velmi pěkným příkladem byly například Pěkné prázdniny 2018 (odkaz na pokyny), kde pořadatelé prosadili čepování občerstvení do vratných kelímků (záloha 50 Kč) a ve sprchách a u umyvadel byly k dispozici plně ekologicky odbouratelné mycí prostředky a to zdarma (sponzoring výrobce Econea). Určitě byly i další – informace o nich nás velmi potěší.

Vratné kelímky na loňských PP.

• Inspirace na šikovná ekologická opatření máme i ze zahraničí, rozhodně tímto směrem nepřemýšlíme jenom my. Nejdál (co jsme na vlastní kůži zažili) byl OO-Cup 2018, pořádaný mimořádně ve Francii. Kromě vratných kelímků (záloha 2 €) zavedl ekologické dřevěné kadibudky (viz níže). Byly nejen hezké a rozebíratelné, ale hlavně místo použití „modré chemikálie“ se vše po použití zasypávalo připravenými pilinami. Jednoduchý obrázkový návod v každé kadibudce pochopily i děti a výsledek byl naprosto úžasný – nejen že produkt byl dle pořadatelů ihned 100% kompostovatelný, ale především záchody vůbec nesmrděly (a to ani pátý den ve slovinském letním horku!!!). Každý, kdo má zkušenost s TOI-TOI na konci vícedenních závodů, ví, o čem mluvíme.

Ekologické záchody na závodech OOcup 2018.

• O-oddíly pomáhají v lese se sběrem větví či sázením stromků. Je to aktivita, pokud víme, poměrně ojedinělá, ale zejména soukromí majitelé lesa to prý velmi oceňují. Příkladem, o němž víme, jsou Opaváci (AOP), kteří na podzim 2018 sázeli stromky v Jeseníkách v okolí Ovčárny (cca. 1 300 sazenic jeřábů). Dalším zářným příkladem jsou Luhani (LCE). Ti proaktivně kontaktovali majitele rozsáhlých lesních ploch v okolí Luhačovic – rodinu Thienen-Adlerflych z Vídně (potomci původních vlastníků hraběcí rodiny Serényiů) a nabídli jim svoji pomoc, součinnost a ruce O-členů při údržbě jejich lesa. Tím, že šli novému vztahu aktivně naproti, setkali se s nimi, vysvětlili, co jsme zač a férově jednali o tom, jak si svůj volný pohyb v jejich lesích zasloužit, si zjednali velký respekt majitelů a dosáhli oboustranně zajímavé dohody, která jim dává prakticky volný přístup do jejich lesů pro tréninky i pořádání závodů. Předpokládáme, že to nejsou až tak ojedinělé příklady a velmi nás potěší informace o dalších.
• Sběr plastů a jiných odpadků při trénincích řada z nás dělá už dávno. Základní myšlenka je velmi jednoduchá: Potkám-li v lese při tréninku plastovou či skleněnou láhev, která do lesa nepatří, seberu ji a posléze odhodím do nějakého kontejneru na plasty nebo do popelnice. Přinejmenším to přináší dobrý pocit, že člověk něčemu pomohl a že příště už tenhle odpadek při svém proběhnutí nepotká. Sbírají už i celé oddíly, zpravidla v okolí svých kluboven nebo tréninkových základen – viz fotky ze sběru TBM (Ukliďme Česko 2018) a AOP (úklid lesa kolem klubovny – 2018).
  
  
• Dát o tom, co děláme, vědět. Určitě máme co dohánět, ale i zde se blýská na lepší časy. Vznikl totiž první draft materiálu shrnujícího hlavní argumenty, proč se O-závodů v ČR majitelé lesa ani další dotčení nemusejí obávat a jak se snažíme lesům pomáhat. Také čtenáře upozorňuje na to, čím se liší O-sporty od ostatních masových akcí, s nimiž běžní lidé povětšinou úplně dobré zkušenosti nemají. Je jasné, že ani ten sebelepší materiál sám o sobě nic nezmění, ale máme aspoň něco, s čím lze při diskusích s majiteli lesa argumentovat.

Jsou to všechno zatím jen malé střípky z mozaiky, kterou budeme muset společně poskládat… Nicméně jsou to už první reálné činy a myšlenky, na kterých se dá stavět. Za RPI se domníváme (a věřím, že většina čtenářů s námi), že pokud jsou funkční a ekonomicky schůdné, měli bychom se pokusit o jejich co nejdřívější masové nasazení. A pokud to bude nutné, tak tyto aktivity z úrovně svazu či sponzorů i podporovat. Témat máme víc než dost už nyní: Začíná to plastovými lahvemi s minerálkou v cíli (jejichž obaly po větším závodě zaberou polovinu největšího dostupného odpadkového kontejneru), plastovými kelímky na jedno použití, plastovými talířky a příbory ve stáncích s občerstvením atd. Navíc určitě existuje řada zatím nerealizovaných nápadů – ať už v ČR či v zahraničí. Věřím, že naše O-komunita má na to vymyslet a do praxe dobrá řešení prosadit velmi rychle. V tu chvíli se střípky slijí v potůček a posléze možná i v řeku. Tu si představujeme jako stav, kdy se všechny výše uvedené i neuvedené Eko-střípky stanou běžným standardem na všech O-akcích i v chování každého orienťáka.

Některé změny ale nebudou jednoduché a možné tak rychle, jak bychom rádi. Dobře to dokládá nedávný článek na O-News.cz o snaze zbavit se jednorázových plastových kelímků. Zjistilo se totiž, že na trhu v tuto chvíli není dostupná vhodná alternativa a řada rádoby ekologických náhražek je ve skutečnosti ještě škodlivějších než hromada čistého recyklovatelného plastu. Občas to prostě nevyjde hned napoprvé, ale i takové pokusy mají smysl. Nakonec nám v tomto asi pomůže EU, která se chystá vydat zákaz jednorázových plastů, a tudíž budou muset vzniknout ekonomicky schůdné opravdu recyklovatelné náhrady. Než se tak stane, možná by aspoň trochu pomohlo, kdyby si většina lidí na závody vozila svůj kalíšek a vodu či čaj by si do něj po doběhu natočil každý sám.

Co dalšího můžeme udělat:

Věříme ve schopnost O-komunity vymyslet a udělat ještě o dost víc, než omezit produkci odpadků na závodech  – a to jak společně, tak i každý z nás. Není třeba čekat na to, co vymyslí pořadatelé jednotlivých závodů nebo co prosadí svaz. Je nás docela hodně a pokud najdeme dobrou ideu a správně kolem ní spojíme své síly, můžeme udělat kupu přírodě prospěšné činnosti. A ještě české veřejnosti názorně ukázat, že O-sporty jsou super eko sport. Pár námětů:

• Účast ČSOS, oddílů i tréninkových skupin v akci Ukliďme Česko by mohlo být nejbližším možným krokem. Samozřejmě s tím, že by se ČSOS do akce přihlásil a O-kluby a tréninkové skupiny se ho aktivně zúčastnily (letošní hromadný úklid bude 6.4.2019). Navíc bychom prostřednictvím jejich aplikace mohli snadno mapovat a hlásit černé skládky, na které při svých lesních trénincích narazíme.
  
• MS 2021 v pěším OB, pořádané v ČR, by mohlo být další skvělou metou pro veškeré O-Eko aktivity a dobré nápady. Určitě je pěknou ambicí, aby se „naše MS“ stalo právě v Eko přístupu inspirací pro ostatní země i pro IOF. Ještě cennější bude, pokud se vše, co tam v Eko oblasti předvedeme, stane součástí běžné praxe na všech českých závodech.
• Sběr plastů při trénincích byl zmíněn již výše. Co navrhujeme je, rozšířit tuto praxi na celou O-komunitu, dát jí chytlavý název (například „Ukliďme svůj les“) a dát jí mediální rozměr. Především bychom si tím postupně vyčistili les, kde běháme. Když to bude dělat aspoň polovina z registrovaných členů ČSOS, vyčistíme si postupně i lesy, kde pravidelně neběháme. A třeba ten rozdíl zpozoruje i někdo z neorienťáků na své vycházce – třeba vaše babička či kamarádi. Anebo televize. Pokud se nám podaří, aby tato aktivita byla zábavná pro účastníky a k tomu chytíme medializaci za správný konec, mohlo by jít o akci s velkým dopadem na vnímání celé O-komunity běžnou společností. A to je pro náš sport stejně důležité, jako mít čistý les – viz začátek tohoto článku.

Jak rozjet „Ukliďme svůj les“:

Když jsme o tom v RPI přemýšleli, tak se nám podařilo vymyslet zhruba tohle:

• Jak sbírat je asi každému jasné. Nicméně málokdo zatím ví, že běžet s plastovým nebo jiným odpadkem se dnes stává módou nejen ve Švédsku, ale pomalinku i v našich končinách – viz článek „Plogging aneb když běžci zachraňují životní prostředí“. Prostě se jde běhat, a při tom se sbírají odpadky. Drobná potíž, spočívající v držení mapy a buzoly současně s kusem zmačkaného plastu během poloviny tréninku, je s trochou cviku zvládnutelná (pokud se ovšem člověk nerozhodne těch lahví a jiných odpadků nést v rukách příliš velké množství). A když při mapových trénincích nic neseberete, nevadí. Přínos z nemapových tréninků bude pro začátek určitě stačit.

  … to vše může skrývat les.

• Kromě sbírání je možné větší hromady odpadků nahlásit jako černou skládku – ať už místně příslušným orgánům státní správy anebo pomocí výše zmíněné aplikace pro mapování a hlášená černých skládek v rámci akce Ukliďme Česko.
• Jak to nazvat je důležité („Ukliďme svůj les“ je jen prozatímní pracovní název). Potřebujeme takový, který bude krátký, snadno srozumitelný i mimo O-komunitu a vyjádří co nejpřesněji, o co nám jde. Správný a chytlavý název celé akci hodně pomůže, takže jako první krok vyhlašujeme soutěž o nejlepší možný název!
• Jak to vhodně medializovat je ještě důležitější. Pokud se akce rozjede, každopádně se objeví na webu ČSOS a dočtete se o ní v O-news.cz, ale asi by to pro oslovení veřejnosti chtělo něco víc … Domníváme se, že minimem je udělat na tuhle aktivitu Facebookovou (či jinou) skupinu a zveřejňovat v ní fotky sběračů se svými úlovky. A někde evidovat, kolik jsme toho společně nasbírali. Fotky i údaje o nasbíraném množství určitě využije svaz ve svých propagačních materiálech a na svém webu a pokusíme se je propašovat i do televizních přenosů ze závodů a kamkoliv jinam, kde to bude mít smysl. Ať už to zorganizujeme jakkoliv, medializace toho, co pro lesy a přírodu děláme, by určitě pomohla celému našemu sportu. Takže pokud má někdo nápad jak na to, sem s ním!!
• Jak to udělat zajímavé pro účastníky je úplně nejdůležitější. Proč to dělat už víte z předchozího textu, ale rádi bychom, aby to sběrače (zejména ty mladé) i bavilo. Facebooková událost s fotkami sdílenými napříč orienťáky z celé ČR bude určitě fajn a některé fotky v ní budou jistě originální. A třeba kromě vašich kamarádů potěší sem tam i nějakého správce lesa nebo ochránce přírody, zejména pokud je k tomu navedeme. Za RPI bychom rádi nejlepší sběrače a mediálně nejlepší přispěvatele (individuální i klubové) nějak vyhlašovali a případně i odměňovali – například prioritou pro váš klub při výběru termínu tréninkového pobytu s našimi reprezentanty ve Švédsku. Takže pokud má někdo z českých orienťáků zájem takovou aktivitu na sociálních sítích rozjet, moderovat a podporovat, dejte nám o sobě vědět a hurá do toho!!!

Z výše uvedeného je jasné, že teď od vás čtenářů potřebujeme pár dobrých nápadů (posílejte je na emaily na konci článku) a pak i trochu osobní aktivity. Za RPI věříme, že se to s pomocí vás, několika nadšených čtenářů, rozjet podaří a že se tato aktivita stane důležitou součástí mozaiky, která nakonec pomůže celé O-komunitě (a to i těm, kdo nesbírali). Jednak čistšími lesy a hlavně tím, že budeme mít možnost se nadále všichni potkávat na větších a lépe obsazených O-závodech, většinou i v kvalitnějších a zajímavějších terénech, než by tomu třeba bylo bez této aktivity….

Co dalšího s námi můžete pro O-komunitu udělat:

Celý Eko tým RPI se těší na budoucí spolupráci s kýmkoliv, kdo bude mít dobrý nápad nebo chuť něco z toho, co se podaří vymyslet, uskutečňovat! A pokud by měl někdo zájem o jiná než Eko témata, mrkněte na přehled projektů zpracovávaných RPI.

Jiří Hlaváč (člen RPI, člen KTM, trenér dorostu v TBM, email: jiri1.hlavac@gmail.com)
&
Luděk Valík (šéf Eko-teamu v think-tanku RPI, člen vedení AOP, email: ludek.valik@gmail.com)

USK Praha navázalo též družbu se soukromými majiteli lesa na Brdech a začátkem listopadu 2018 a 2019 (nejen) dětská sekce brigádničí. Foto: Jarmila Němečková.

Jak se dívá veterán Zdeněk Koč do budoucnosti ohledně vývoje o-map? Čtěte v následujících řádcích. Dovedl si někdo v osmdesátých letech představit, že závodník proběhne kontrolou aniž něco razítkuje nebo jakýmisi kleštičkami „propichuje“ papír ani nevykonává žádnou jinou aktivitu spojenou s potvrzením průchodu kontrolou, prostě jen proběhne daným bodem (kontrolou) X a pokračuje plynule dál k bodu (kontrole) X+1 ? Myslím, že takováhle představa, která bude od letoška v podobě AIR+ čipů standardem na spoustě závodů u nás, patřila v osmdesátých letech do oblasti utopických představ, protože přece takové zařízení je pro tento účel hrozně komplikované, ve srovnání s papírovým průkazem a kleštičkami nesmyslně drahé, případně nespolehlivé, a asi i zbytečné atd. 

Já mám mnoho let jinou utopickou představu: Na startu budu držet nějaké zařízení s displejem (možná poněkud tlustější než obyčejný papír, ale ne o moc), a v okamžiku mého startu se mi do toho na startovní čáře nahraje mapa s tratí. A s příchodem dotykových displejů a s přibývajícím věkem a horšícím se zrakem k tomu přidávám i přidruženou představu jak si při dohledávce dvěma prsty mapu „roztáhnu“ tak, aby i můj slábnoucí zrak rozpoznal všechny podrobnosti kresby, a po průchodu kontrolou ji jedním kliknutím zase vrátím do původního měřítka. Současně si ale po celou tu dobu uvědomuji jak je to nesmyslná představa a vypočítávám si argumenty proč je to prostě nesmysl. Zde je pět základních:

1. Bude to hrozně drahé, vytištěná papírová mapa je prostě bezkonkurenčně levnější než takovéhle elektronické „zařízení“ a nutné provozní zázemí.
2. I roztrženou mapu v lese jsem schopen nějak číst, zatímco když neopatrně (třeba při pádu) třísknu s „elektronickou mapou“, tak jsem dozávodil.
3. Bude to obrovská příležitost pro všechny podvodníky aby si před závodem „hackli“ mapu z nějakého pořadatelského prostředí a získali tak výhodu před poctivými soupeři.
4. Bude technicky možné aby si v takové mapě pomocí GPS závodník zobrazil svoji polohu i ideální cestu k další kontrole. Jak tomu bude možné zabránit ? Těžko…
5. Pro technické „koumáky“ pak asi nebude problém, aby si v nějakém „open source“ prostředí vytvořili nebo implementovali aplikaci, která je bude varovat před možnou diskvalifikací pokud budou na nesprávné kontrole.

Život a technický vývoj ale postupně odbourávají moje argumenty proč to nejde:
První byl „odbourán“ příchodem GPS navigací. Spousta lidí, kteří měli panickou hrůzu z map a orientace podle nich (a tím pádem například i neschopnost autem někam dojet bez mnohonásobného vyptávání na cestu), je dnes vedena navigací (téměř) neomylně ke svému cíli (i když výjimky jsou možné – zažil jsem například na Mariánské u Jáchymova situaci, kdy se mě řidič ptal kde že jsou tady ty lázně, neboť byl přesvědčen, že ho navigace právě přivedla do Mariánských Lázní), a to přesto, že jak vlastní technické zařízení (ať už je to speciální GPS jednotka, chytrý mobil nebo tablet) je podstatně dražší než tištěná automapa, nemluvě o ceně celého zázemí, tj.  kompletního satelitního GPS systému.
Druhý protiargument dostal smrtelnou ránu minulý měsíc, když Samsung představil „rozkládací“ mobilní telefon, jehož podstatnou částí je ohebný velkoplošný displej, tvořený „chytrou“ folií.
Takže jediné co zbývá k vyřešení jsou „drobnosti“ uvedené jako protiargumenty 3, 4 a 5.
Tak co, na jaký rok odhadujete první závod s flex-i-mapou na elektronickém mediu ??? A na který rok zavedení tohoto systému na většině závodů?
Neměla by nějaká firma zabývající se dnes tiskem o-map začít vizionářsky budovat elektronické/internetové zázemí k budoucím „flex-i-mapám“, vyřešit problematiku protiargumentů 3,4 a 5 a stát se tak světovým centrem pro tuto službu, čili být jakýmsi Elonem Muskem světa OB map tak, jako se fenomenem elektronického ražení stala firma Sport-Ident?
Jen vedlejší drobností pak už bude zajistit aby se obraz na flexi-i-mapě samovolně natáčel k severu… A firmy Silva, Suunto či MosKompas musí najít jiné produkty pokud chtějí dál prosperovat.

Zdeněk Koč

Jeden z nejzkušenějších českých mapařů Zdeněk Lenhart, který má na svém kontě i dvě bronzové medaile ze závodů štafet na MS v letech 1970 a 1979, se rozepsal pro O-News.cz o pojetí map a dodržování klíče. Chce vyvolat diskuzi, která je podle něho velmi žádoucí a potřebná. A jaký máte na to názor vy?

Nedávno jsem byl na jedné malé mapce přinucen k opravdu důslednému dodržení některých požadavků ISOMu 2017. Přinutilo mě to ISOM důkladně studovat a utvrdilo v tom, že je nesmyslně přísný. Asi nejhorší jsou požadované mezery mezi objekty. ISOM sice naznačuje vstřícnost: „přísná doporučení by měla být spojena se zdravým rozumem“, ale to je jen past. Každý máme jiný zdravý rozum a proti kontrolorovi neuhádám nic. Cílem této přísnosti je maximální čitelnost mapy, důsledkem je nutnost masivní generalizace, zjednodušování kresby. Jednoduchá vzdušná mapa je samozřejmě čitelnější než jemná přesná mapa s mnoha detaily. Jde o to, najít ten správný kompromis. Současný ISOM není kompromis, ale úlet, který snad ani nejde přesně dodržovat. Žádná současná mapa požadavky ISOM 2017 nesplňuje stoprocentně. Stačí mapu prohnat testem nabízeným v Ocadu 2018. Mapová komise IOF už si uvědomila, že přestřelila a v listopadu 2018 vydala opravy. Je to sympatický krok správným směrem, ale bohužel jen okrajový. Ve věci mezer mezi značkami a absolutní preference čitelnosti před přesností, věrností a úplností mapy se nezměnilo nic.  Jen neoficiálně prosakuje příslib, že se i to zmírní. Rád bych k tomu přispěl.

Jsem přesvědčen, že absolutní čitelnost a jednoduchost je u mapy pro závody v OB špatně.

Je to proti základnímu principu našeho sportu. My přece nepotřebujeme, aby mapu četli snadno všichni, včetně těch, kteří ji sotva chápou. To je dobré u map pro širokou veřejnost (automapy, turistické mapy). My potřebujeme otestovat, kdo umí s mapou pracovat lépe a kdo hůře, kdo jí rozumí a kdo ne.

Závod v OB má do výsledků spravedlivě seřadit závodníky podle jejich schopností orientace a běhu. Abychom spravedlivě otestovali orientaci, tak musíme před závodníky postavit co nejvíce navigačních problémů. Tak, aby lepší závodník měl co nejvíce šancí prokázat, že skutečně je lepší. A ten horší měl více příležitostí něco pokazit. V tom nám pomůže  členitý terén a detailní mapa. Množství detailů dává více míst na kontroly, což umožňuje nejen náročnější dohledávky, ale i lépe vyvážené postupy. Detailní mapa dává lepšímu závodníkovi více šancí na chytré prokličkování obtížnými místy, více možností na obnovení kontaktu s mapou po chybě. Podrobná mapa smazává výhodu místních, ubírá jim z toho, co vědí navíc proti mapě zjednodušené.
Pravda, detailní mapa není tak jednoduše čitelná jako mapa bez detailů, ale to je dobře! Dobrý závodník lépe a rychleji vytáhne ze složité kresby to podstatné, lépe pozná, kdy je třeba detaily ignorovat a kdy naopak je třeba zpomalit až k zastavení a číst mapu velmi pozorně. Špatný naopak čte vše i když to je zbytečné zdržování, nebo naopak nečte tam, kde to je třeba. Každopádně to vše pomáhá odlišit toho lepšího od horšího.
Nevolám po nečitelné mapě, nevolám ani po nepřehledné mapě. Výrazné a důležité věci musí být na mapě nakresleny výrazně a jasně. Vedle nich se však do mapy vejde i spousta dalších informací, které dobrému pomůžou a špatnému zamotají hlavu.
V našich podmínkách vidím jediný pádný argument proti jemné mapě, peníze. Samo množství detailů cenu mapy zásadně nezvedne. S dnešními podklady je to poměrně snadné i pro nepříliš zkušené mapaře. Naopak generalizace, má-li být dobrá, je náročný úkol i pro zkušeného. Významnější je fakt, že detailně vykreslená vegetace zastarává rychleji než generalizovaná. Po pár letech je nutno vegetaci mapovat znovu. Kdybychom však mysleli jen ekonomicky, tak bychom běhali s originálním laserscanem a ortofotem, nebo jen na vrstevnicových mapách, nebo jen po cestách jako MTBO, nebo dokonce bez mapy po fáborkách.
Kam s tím vším směřuji? Vím, že jednotná norma nutná je. Vím, že ISOM nezměním. Nechejme tedy ISOM na pokoji, ať se s ním a s jeho kontrolory na mistrovských závodech kartografové popasují jak dokážou. Ať špičkoví závodníci sami přijdou s tím, že není správné, když geniové typu Thierry Georgiou už nedostávají šanci v podobě složitých map složitých terénů. Vydejme se cestou výše zmíněného „zdravého rozumu“  a sjednoťme se na rozumné míře nedodržování předepsaného měřítka, mezer, minimálních ploch a délek alespoň pro mapy zajímavých terénů, pro radostné závody, v nichž chytrý a zkušený bude díky podrobné mapě mít šanci porazit rychlejšího.
Jako lektor mapařských školení chci k tomu konstruktivně přispět. Předpokladem je porozumět, co chce ISOM říci, co od nás vyžaduje. Proto napřed sestavuji něco jako oficiální výklad ISOMu.  Zcela v duchu ISOMu odpovědět na otázky, na něž se v ISOMu odpověď špatně hledá. Odpovědět a vysvětlit tak věrně, aby to Mapová rada mohla s klidným svědomím podepsat.
Teprve potom přijde druhý krok, neoficiální výklad ISOMu podle „zdravého rozumu“, co je vhodné dodržovat a co a jak se naopak dá ošidit. To vše na příkladech, obrázcích, stručně a lidově.  To už Mapová rada černé na bílém podepsat nemůže. Hledám partnery do diskuze.

Zdeněk Meďa Lenhart

Dlouhou dobu se už o tom šuškalo. Na konci února proběhla k tomu konference v Pardubicích. Nyní zdá se býti vše jasné. O-News.cz jako první médium na světě získalo interní dokument soutěžní komise sekce OB o rozdělení MČR. A pro všechny o-běžce to bude velké překvapení. Všichni budou spokojení!

Již od minulého roku se řeší na úrovní soutěžní komise, sekce OB, ale i dalších odborných platforem, jak rozdělit či redukovat závody typu MČR nebo Žebříčku A. Důvodem je velké množství závodníků v jeden čas v lese, obrovské nároky na shromaždiště nebo zastaralé předpisy, které byly počítány na cca 6000 registrovaných členů. V listopadu dokonce soutěžní komise oddělila žákovské výběry od MČR družstev, to však anulovalo prosincové Valné shromáždění. Nyní se zdá býti vše jinak. O-News.cz totiž vyčmuchalo, že plánované rozdělení MČR a Veteraniády není vůbec na stole. Dělit se však bude, ale zcela odlišně: podle způsobu stravy, oddělí se tedy vegetariáni. „Prostě se mi nelíbí, jak si na závodech nemůžu dát ani pořádnou klobásu. To jsou výstřednosti moderní doby,“ uvedl předseda sekce OB, který chtěl zůstat v anonymitě. Vegetariánů v českém OB navíc přibývá, někteří jsou k tomuto způsobu stravování velmi nalomeni.  Bude to navíc obrovsky praktické – zkratky názvů vrcholných šampionátů zůstanou beze změny. MČR bude znamenat stále hlavní, masožravý, šampionát. Vedle toho bude Vegeraniáda, tedy VeČR, což už mnozí používají pro nynější Veteraniádu. Postup na Vegeraniádu bude přes nově vypočtený Vegetariánský ranking. Ten bude, tak jako klasický, se počítat měsíčně a každý registrovaný člen ČSOS bude muset do ORISu zadávat každodenní Stravu. To naštěstí nebude zvlášť pro mladší ročníky zdaleka těžké, protože Stravu využívají běžně. Na základě koeficientů každého výrobku se bude počítat osm nejvíce veganských nebo vegetariánských jídel v daném kalendářním roce. „Větší koeficient budou mít pochopitelně jídla veganská,“ zní z Nutriční rady Českého svazu orientačních sportů, kterou vede od nového roku Mgr. Petr Hlodavec.

Nová podoba IS ORIS včetně Vegetariánského rankingu

Zajímavé to bude u závodníků, kteří kombinují vegetariánskou stravu se stravou masovitou. Ti budou přesně na rozmezí postupu na VeČR a bude rozhodovat třeba jen jedna večeře. „Věřím, že se to chytne, protože pro je řada faktů, které mluví jasně. Podívejte se jen na zcela odlišné nároky na centrum: na MČR nyní najdete provoněné klobásy, naložené steaky nebo ovárek. Naopak účastníci VeČR budou mít v nabídce občerstvení grilovanou zeleninu, kapustové karbanátky nebo pohanku s humusem,“ počítá generální sekretář ČSOS, který si nepřál zveřejnit jméno. „A po doběhu nabídneme VeČR pochopitelně okurkové smoothie, už máme partnera,“ dodává.

Nové soutěže začnou platit v lednu 2021. V případě malého počtu závodníků na Vegeraniádě se připravuje alternativa, že by mohlo dojít ke sloučení s Veteraniádou. Označení závodů by bylo stále stejné. „Věřím, že nyní už budou všichni spokojeni,“ uzavírá jeden ze členů soutěžní komise. Už nyní se ale proslýchá, že “bezlepkáři” velmi hlasitě volají, aby bylo vyslyšen i jejich vrcholný závod. Uvidíme, zda soutěžní komise dá zelenou i pro BeČR, které by však začalo platit až v roce 2022.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara (v některých terénech je ještě sníh), které s náboženským svátkem souvisí jen volně. Pro orientační běžce je to zejména čas řady soustředění, ať již s klubem, SCM či TSM. Na řadě míst se potkává několik skupin, letos hodně navštěvované budou Jizerské hory, ale také Český ráj, Doksy, soustředění budou probíhat také v Lipnici nad Sázavou, Písku, Novoborsku, Radvanicích a dalších místech. Kam jedete vy? Plánujete zajímavý trénink nebo zpestření vašeho soustředění unikátní hrou? Zašlete nám do úterý 23.dubna 12:00 na mail redakce@o-news.cz váš velikonoční či jiný trénink a my se pokusíme vše otisknout a ostatní inspirovat.

Krásné sváteční dny!
Redakce O-News.cz

V druhém díle našeho bylinkového občasníku si představíme dvě zajímavé rostliny, které Vám můžou zpříjemnit jarní čaj nebo pomoci s nachlazením po celý rok. Jedná se o  jarní luční “slunce” pampelišku lékařskou a voňavý smrk ztepilý.

Výtvory z obou dnes vybraných bylinek trochu popírají větu, která byla v úvodu minulého článku. To, že příroda nabízí “produkty” na míru danému období. Pampeliškový med i sirup ze smrkových výhonků totiž můžete vytáhnout během celého roku a vždy Vám udělají svou vůní a léčebnými účinky dobrou službu.

Pampeliška (smetanka) lékařská

Stejně jako ostatní jarní byliny nabízí i pampeliška komplexní jarní očistu. Posiluje ledviny, napomáhá správnému zažívání, čistí pleť, harmonizuje a energizuje organismus. Lze zpracovat celá. Neúplně rozkvetlé květy sušíme do čaje,  plně rozkvetlé zpracujeme na med, kořen jde nasušit a přidávat pro zpestření do salátů nebo upražit na tradiční náhražku kávy, kterou milovali naši předkové. Pokud máte chuť na rukolu ale nechcete kupovat tu v plastovém boxu za 39 Kč v nejbližším obchodě, použijte mladé pampeliškové listy (světle zelené). Jsou svou chutí velmi podobné, jen nerostly ve skleníku ale venku, v ryzí české přírodě.

!POZOR! Vždy sbírejte mimo pejskařskou zónu!

Slunce českých jarních luk – pampeliška, Foto: JK

Pampeliškový med

cca 500 rozkvetlých pampelišek, 2 BIO citrony (obyčejné přes noc odmočíme v octové lázni a následně vydrbeme), 2 litry vody, 2 kg třtinového cukru

Brzy ráno po spadnutí rosy nasbíráme přibližně 500 pampelišek v plném květu, ty doma jemně propláchneme vodou od hmyzáků a breberek. Čisté květy nasypeme do většího hrnce, přidáme na kolečka nakrájený citron (odstraníme jadérka), zalijeme vodou a povaříme 15 minut nad mírným plamenem. Směs uložíme přes noc do chladu (sklep, spižírna). Druhý den přecedíme přes platýnko, přidáme třtinový cukr a vaříme nad mírným plamenem až do zhoustnutí. Nezapomeneme míchat. Plníme do vyvařených skleniček, které následně uchováváme v chladnu.

Další zajímavé recepty: pampelišková káva, hojivá pampelišková mast, salát z mladých lístků pampelišky.

Smrk ztepilý

Smrk zná z české přírody každé malé dítě. My orienťáci k němu máme o to silnější vztah, neboť se jedná o jeden z nejběžnějších stromů, který v českých luzích a hájích můžeme při OB potkat. Víte však, že jde o prastarou léčivku? Léčivou sílu mají zejména mladé (měkké, světle zelené) výhonky, do kterých strom na jaře posílá energii pro jejich růst. Tyto výhonky obsahují velké množství vitamínu C a jsou vhodným prostředkem pro podporu imunity po celý rok. Smrková pryskyřice, šišky i výhonky obsahují též terpentýnovou silici, která pomáhá rozpouštět hleny, uvolňuje dýchací cesty pomáhá vykašlávat a tiší kloubní bolesti.

Krom léčení neduhů má smrk své pevné místo místo také v aromaterapii nebo kosmetice. Naši předci tento strom uctívali jako ochránce před zlými duchy, vykuřovadlo z jeho pryskyřice pro tyto účely používali při rozličných rituálech. Májky bývaly také ze dřeva smrku, aby zajistili propojení vesnice a lesa, přízeň lesních bohů.

!POZOR! Výhonky sbíráme do max délky 5 cm v průběhu dubna/května za suchého počasí do proutěného košíku, aby se nám nezapařily. Nikdy nesbíráme všechny výhonky jednoho stromu, pro jeho rozvoj musíme zachovat minimálně 2/3 všech nasazených výhonků.

Na výrobu sirupu potřebujete pouze 3 ingredience, Foto: Iva Rufferová

Sirup ze smrkových výhonků

smrkové výhonky, třtinový cukr a 2 BIO citrony (nemusí být)

Smrkové výhonky propláchneme studenou vodou a necháme okapat. Na dno pětilitrové zavařovací sklenice napěchujeme vrstvu výhonků, na ni třetinový cukr a případně plátky BIO citronu (nemusí být). Takto střídavě vkládáme všechny tři ingredience, poslední vrstvu tvoří cukr. Sklenici uzavřeme a umístíme na světlé teplé místo. Přibližně po 6-8 týdnech celou směs scedíme, uchováváme v čisté sklenici v chladu.

Další zajímavé recepty: masážní olej, inhalování při rýmě, kloktadlo

!TIP! Kdo nemá pro samé trénování  a závodění čas na sbírání a výrobu tohohle zázraku, může využít BIO smrkového sirupu od české (orienťacké) firmy Kitl, která svém portfoliu nabízí také sirup Smrkáček

Český med

Posledním přírodním produktem, kterým si můžete osladit život je med. Sice nejde o bylinu, ale úzce s nimi souvisí a my si proto neodpustíme Vás pošťouchnout k tomu, najít si svého vlastního včelaře a podpořit tak tuto bohulibou a tradiční práci. Někteří včelaři nabízí labužnické speciality jako je med akátový, levandulový nebo tmavý lesní. S včelařem-orienťákem Pavlem Hradcem jsme kdysi uveřejnili i rozhovor, i tam najdete nějaké zajímavé informace.

Není to krása, Foto: Pixabay

Zdroje:

FRANCOVÁ, Eva. Rok ve Svatojánu. Praha: Motto, 2017. ISBN 978-80-267-0922-0.

MAHELOVÁ, Linda. Bylinky od jara do zimy.  ONLINE

NARDO, Pierrette. Bylinky našich babiček. Brno: CPress, 2011. ISBN 978-80-251-2496-3

Stacionární tréninkové kempy po první zkušenosti v roce 2019 budou probíhat v určité formě i v dalším roce. Projektu se nově zhostil Jan Petržela, český reprezentant, který pro čtenáře O-News.cz připravil několik důležitých informací.

Na začátku dubna jsem byl delegován jako koordinátor nového projektu stacionárních tréninkových kempů (STK), který by měl začít naplno fungovat od prosince 2019. První měsíc v této pozici se nesl v duchu konzultací, mapování možností a překážek. Teď již mám slušnou představu, jak by jednotlivé kempy mohly vypadat. Aby se všechno správně nastavilo a potenciál projektu se vrchovatě naplnil, potřebuji nyní vaši pomoc v podobě připomínek, návrhů a dotazů. Tímto zvu všechny, kteří chtějí finální podobu projektu ovlivnit, na neformální diskuzi v sobotu 18. 5. v Čáslavi. Sejdeme se u stupňů vítězů hned po vyhlášení (cca 17:15), vhodný prostor se hledá a bude upřesněn. Délku diskuze odhaduji na 1,5 hod. Pokud se schůzky nemůžete zúčastnit, můžete napsat své připomínky na email: (j.petrzela@seznam.cz). Všechny podněty a připomínky následně zapracuji do finálního návrhu, který bude krátce představen na setkání TSM 1. 6. v Doksech a poté bude předložen ke schválení výkonnému výboru ČSOS na jednání 5. 6. v Brně.

O co vlastně jde?
STK, projekt Rady pro inovace, má za cíl nabídnout kvalitní tréninkové zázemí pro mládež ve věku 12-18 let. Jednotliví zájemci z řad oddílů nebo TSM budou v týdenních či delších turnusech trénovat v atraktivních terénech pro OB, LOB i MTBO pod dozorem zkušených závodníků (nazývaných v tomto projektu ambasadoři) z řad juniorské či dospělé reprezentace, kteří zároveň mohou využít zázemí STK k vlastnímu tréninku. Na místě bude připravené ubytování, mapové podklady, hotové tréninky a hlavně ambasadoři, kteří s účastníky budou analyzovat tréninky a přenášet tak své zkušenosti na mladší generaci. Díky delšímu trvání STK na jednom místě (4-8 týdnů) se podaří snížit náklady na ubytování i mapové podklady a dojde ke zefektivnění přípravy tréninku (kontroly již roznesené v lese, tréninky připravené předem). Jediné, co tak účastníci budou muset zorganizovat, je přihlásit se včas na akci a dopravit se na místo.

Účelem celého projektu je umožnit již v raném věku rozvoj technických dovedností účastníků v náročných terénech a to i bez nutnosti mít trenéry, kteří jsou schopní domluvit ubytování, sehnat mapové podklady, připravit tréninky a roznést kontroly v takovýchto terénech. V TSM a oddílech, které by takový kemp zorganizovat dokázaly, jde o ušetření času a energie, které příprava takové akce spolkne.

Čím dříve se talentované děti dostanou do technicky i fyzicky náročných terénů, které vyžadují použití komplexní orientační techniky, tím lépe. Pod dobrým vedením děti náročné terény postupně zvládají, což je může výrazně motivovat na správné orientační technice dále pracovat. Týden s reprezentanty jim navíc dodá řadu dalších pozitivních podnětů. Účastníci kempů se v náročných terénech „otrkají“ v raném věku, což se jistě promítne nejen do výsledků na dorosteneckých mistrovství Evropy a juniorských mistrovstvích světa, ale jejich další technický rozvoj bude celkově urychlen.

Zájem o účast na kempech je dle expresní ankety v závěru roku 2018 velký a kempy se pravděpodobně naplní, nicméně chceme maximálně přihlédnout k potřebám všech, kdo budou chtít STK v roce 2020 využít.

Tréninkové kempy konkrétně
Pro LOB plánujeme jeden hlavní tréninkový kemp, nyní volíme mezi Božím Darem, polskými Jakuszycemi a Šumavou. Současně chceme STK provázat s tradičním LOB soustředěním Vlasty Zlesákové v prosinci. Složitou otázkou je vhodný termín – prosincový termín je důležitý pro přípravu na celou zimu, ale bývá problematický z pohledu sněhových podmínek a hektický díky Vánocům a konci roku, proto se momentálně přikláníme spíše k variantě leden-únor, aby byly podmínky ideální a účastníci naplno využili upravených tratí a poznali LOB v plné kráse.

MTBO je z důvodu nižší členské základny a tréninkových požadavků specifické, proto plánujeme pouze 1-2 týdny dlouhý kemp v termínu duben-květen pod vedením Pavla Štáfka. Mezi možné lokality patří Francie, Itálie nebo Maďarsko, které umožňují kvalitní trénování v příznivých podmínkách.

Pro OB připravujeme 2 až 3 tréninkové kempy. Zimně – jarní termín v lednu až březnu (využití jarních prázdnin) ve Španělsku či Portugalsku. Zde je ale problém s nutností letecké dopravy a následného půjčování aut ve finální destinaci. Druhý termín je jaro (březen až květen), což je ideální přípravné období pro rozvoj mapové techniky před sezónou. Uvažované destinace jsou Maďarsko a Slovinsko. Na oba termíny v současnosti hledáme vhodné ubytování, ideálně přímo na mapě, aby dojíždění na tréninky bylo co nejjednodušší. Třetí termín je plánovaný v době letních prázdnin ve Skandinávii, aby se děti seznámily s terény kolébky orientačního běhu v nejpříjemnějších klimatických podmínkách.

Výzvy před STK
Jak je z výše uvedeného zřejmé, je ještě hodně otázek k dořešení. Přivítáme proto názor a pomoc s optimálním rozmyšlením všech akcí. To je hlavní důvod nabízeného setkání 18.5. STK jako nový projekt potřebuje získat podporu od trenérů jednotlivých tréninkových skupin, aby se rozvojový potenciál akce využil naplno. Potřebujeme zvolit správné lokality a termíny s přihlédnutím k potřebám jednotlivých tréninkových skupin. Dále bude potřeba vymyslet systém vybírání tréninkových skupin na jednotlivé termíny založený na objektivních kritériích. Následná realizace samotných tréninkových kempů bude vyžadovat zapojení aktivních trenérů, rodičů a dalších lidí, kteří budou ochotní na akcích pomoci. To vše vyžaduje, aby si všichni byli vědomi cílů a účelu tohoto projektu. Věřím však, že to společně zvládneme a zrealizujeme tuto skvělou myšlenku tím nejlepším možným způsobem.

Jan Petržela

Další odkazy s informacemi o STK

• Chcete trénovat s reproši v terénech Mistrovství světa? (O-News 28. 11. 2018)
• STK: Ano, budete trénovat s reproši v terénech MS – od zimy 2020 (O-News, 9. 1. 2019)

V sobotu 18. 5. po skončení závodu MČR ve sprintu se v restauraci Na hřišti sešlo odhadem 30 účastníků z řad trenérů a dalších zájemců, kterým byl hlouběji představen připravovaný projekt STK (Stacionární tréninkové kempy). Účastníky jsme seznámili s cílem a účelem projektu, nastínili jsme, co pro ně na STK bude připraveno a co se očekává od nich. Následovaly informace o tom, co už se nám povedlo zařídit a co je ještě potřeba dořešit. Následně jsme přešli k jednotlivým kempům včetně lokalit a termínů. V závěru jsme účastníkům předestřeli naši představu o zásadních otázkách, tedy o systému výběru tréninkových skupin na konkrétní termín a o financování celého projektu. Všechny informace naleznete v prezentaci.

Poté následovala velmi plodná diskuze, ze které bych rád vypíchl několik postřehů:

Otázka právní odpovědnosti: Ambasadoři nemůžou být právně odpovědní za účastníky, jejich přínos vidíme v odborných znalostech správné navigace, stavění tréninků a večerních mapových rozborech. Za děti tak jako na normálním soustředění bude odpovídat ten, kdo je tam poveze, ať už to bude trenér nebo rodič (řidič/netrenér). Bez řidičů se neobejdeme, děti se tam musí nějak dostat a musí jim také někdo asistovat s běžným provozem, což nemůže být role ambasadora. V případě, že z jednoho oddílu pojede pouze jednotlivec nebo několik málo dětí, musí jejich rodiče nebo trenér pro ně najít osobu, která tam bude a bude je mít na starost.

Věk 12-18: takto definovaná věková skupina vychází jednak z toho, na co jsou peníze od ČOV určeny (rozvoj mládeže ve věku 12-18) a také z naší filozofie rozvoje správné navigace v co nejranějším věku. Věříme, že pro děti ve věku 12-14 bude STK velmi přínosné, i když třeba ještě nejsou úplně jistí v českých terénech. Kromě motivačního přínosu (počítáme s tím, že trenéři využijí vidinu účasti na STK pro zvýšení motivace celé skupiny) získá poměrně velký počet dětí výraznou zkušenost a zážitek z jiného typu terénu a pochopí, jak by správná navigace měla vypadat (i když jim to hned nepůjde). Jsme přesvědčeni, že takový impuls výrazně zvyšuje motivaci dětí správné navigační techniky používat a trénovat i v českých terénech. Uznáváme, že v tomto věku není jistota že z dítěte „něco bude“, ale zkušenost trenérů této věkové skupiny je, že takováto správně vedená akce u většiny dětí vede k výrazné sebemotivaci k dalšími rozvoji. Vzhledem ke stylu financování (viz níže) účast těchto dětí nebude velkou zátěží, takže ČSOS nemá příliš co ztratit. STK by mělo přinést zkvalitnění širší základny ve věku 12-18, z čehož by následně měla profitovat TSM, juniorská i dospělá reprezentace.

Především v OB počítáme s tím, že některé kempy budou definovány jako vhodné pro určité věkové rozmezí. Zimní Španělsko/Portugalsko je například vhodnější pro starší polovinu.

Věk 18+: Juniorská a U23 věková kategorie je v projektu rovněž velmi důležitá, i když prostředky od ČOV pro tuto věkovou skupinu primárně určeny nejsou. Počítá se proto s tím, že zdatní a zkušení junioři se budou účastnit jako ambasadoři či pomocní ambasadoři a ti méně zkušení jako pomocní trenéři, řidiči a nezbytný doprovod (pomáhání s chodem akce, asistence menším dětem, kuchaři atd.).

Financování: V současnosti počítáme s příspěvkem ČSOS na náklady ambasadorů a režii celé akce. Účastníci si budou kemp platit víceméně sami, je diskutován možný příspěvek na akci pro členy TSM. Finanční výhodnost pro účastníky oproti běžnému soustředění pro nás není primární, jde nám o to, aby se připravilo kvalitní tréninkové zázemí s dobrým odborným vedením (ambasadoři). Náklady se snažíme minimalizovat tím, že půjde o dlouhodobější pronájem objektu, takže se dá usmlouvat lepší cena. K tomu se ušetří na hromadném nákupu mapových podkladů a spotřebního materiálu.

Výběr tréninkových skupin na konkrétní termín: Podle účastníků není ORIS vhodným prostředím pro přihlašování na STK (přístupová práva do ORISu, neklubové subjekty). Byl navržen systém, kdy se jednotlivé skupiny budou e-mailem hlásit koordinátorovi, ten jejich preferované termíny přepíše do veřejně viditelné tabulky, aby ostatní zájemci měli představu o zájmu o konkrétní termín. Koordinátor se následně bude snažit všechny požadavky uspokojit a společně s trenéry hledat pro každou skupinu akceptovatelný termín tak, aby byla kapacita ubytování optimálně využila. Pokud se na někoho nedostane, bude mít prioritu v dalším možném termínu.

Jednotlivé kempy: od diskutujících přišel dobrý návrh, že jarní termín (Maďarsko/Slovinsko) by nemusel být v týdenních turnusech, ale vzhledem k relativně krátké cestě by se účastníci mohli střídat po 3-4 tréninkových dnech, kdy by se kryl den příjezdu a odjezdu. Tuto variantu jsme přijali jako vhodnou a budeme s ní dále pracovat.

Jan Petržela

Více informací:

• Rady pro podporu inovací
• Základní info o STK

V článku z minulého týdne jste si mohli přečíst o první mezinárodní akci v orientačním běhu, která proběhla na území Česka v průběhu srpna. Nyní se vrátíme k další – a to k MS neslyšících v OB. Reportáž se spoustou fotek a map pro O-News.cz sepsal Dušan Vystavěl.

Letošní (již čtvrtá) edice MS neslyšících v orientačním běhu se uskutečnila od 17. do 24. srpna v Olomouci a jeho okolí. Proč se pořadatelé převážně z hanáckých oddílů pustili v rozmezí necelého měsíce do organizace další velké akce, osvětluje jeden ze spoluředitelů Jindra Smička: „Se svazem neslyšících sportovců (který má sídlo v Olomouci) jsme spolupracovali již v roce 2016 při organizaci úspěšného Mistrovství Evropy. Šampionát se tehdy všem účastníkům hodně líbil, v mezidobí proběhla nepříliš úspěšná Deaflympiádě v Turecku, a tak Světová federace neslyšících sportovců ICSD požádala Česko o uspořádání letošního ročníku. A protože spolupráce s ČSNS již tehdy byla excelentní, po určitém váhání – přece jen dvě akce během jednoho měsíce nejsou malým úkolem – jsme s organizací souhlasili.“

Zahajovací ceremoniál. Foto: Jaroslav Klein.

Na startu byla zhruba 80 atletů z 13 států světa a vše začalo modelovým tréninkem ve Lhotě pod Kosířem. Již tento trénink naznačil velmi rozdílnou výkonnost neslyšících sportovců, když kromě velmi vyspělých Rusů a Ukrajinců se na startu objevili také sportovci z Kazachstánu, kteří s orienťákem prakticky začínali. Prvním ostrým závodem byl v neděli 18. 8. sprint v Olomouci. Centrum bylo (jako při sprintovkách ME univerzit) opět v Korunní pevnůstce, závodilo se tedy ve stejném terénu. Co však bylo nové – bylo to, že již byl (stejně jako na všech ostatních sprintových mapách) použit nový mapový klíč ISSprOM. S tratěmi, které postavil Jirka Otrusina, se nejlépe vypořádali Ukrajinka Iana Melnik a Rus Nikita Asoian. A protože naši nejlepší obsadili v obou kategoriích shodně 10. místa, tak náměstek hejtmana Olomouckého kraje Petr Vrána ocenil medailemi a cenami pouze zahraniční účastníky.

Úvodní sprint se konal v prostoru, kde se odehrála již řada významných akcí – například MS 2008.

To se ale změnilo již následující den, kdy náměstek prostějovského primátora Jan Krchňavý dekoroval bronzovými medailemi naši smíšenou štafetu Anna Pangrácová – Jan Semerád – Josef Procházka – Anna Formánková. Tento závod proběhl v prostějovských Kolářových sadech a na sídlišti Svobody a tratě připravila naše špičková závodnice Terka Janošíková. Po diskvalifikaci nejrychlejších Rusů kvůli špatně naražené kontrole se vítězem stala štafeta Ukrajiny před Litvou. Za zmínku ale rozhodně stojí také jeden z nejsilnějších momentů mistrovství. Když „viník“ diskvalifikace – na druhém úseku běžící  Nikita Smirnov, zjistil z výpisu mezičasů a mapy se všemi kontrolami svůj omyl (kontrola 42 místo 40) vůbec se nerozčiloval a šel statečně do předávkové území čekat na svůj třetí úsek Ivana Sadovnikova (který mezitím posunul svou štafetu na první místo), aby mu tuto nemilou skutečnost sám oznámil a omluvil se.

Úspěch českých závodníků – sprintová smíšená štafeta brala z MS bronz! Foto: Jaroslav Klein.

Další den byla na programu královská disciplína – dlouhá trať. Ta proběhla v excelentním „klasikářském“ terénu v okolí Kladek. Stavitel tratí Marcel Skřivanek postavil – přesně dle zadání kontrolorky ICSD Olgy Douly – náročné tratě, na kterých zazářili Ukrajinka Hanna Fedosieiva a její reprezentační kolega Dmytro Plakhonik, který kopcovitou 9,7 km dlouhou trať doslova prolétl ve výborném čase 66 minut. Středa – původně plánovaný volný den se na žádost technické delegátky a samotných výprav změnil na podvečerní „test“ dvoučlenných štafet (každý běžel dvakrát). Tento závod proběhl přímo v místě ubytování a Ondrovi Vystavělovi se podařilo postavit divácky atraktivní tratě, na kterých zvítězili největší favorité Rusové Antonia Naidionova a Nikita Smirnov, před druhou ruskou štafetou a štafetou Ukrajiny, jejichž finišmani svedli veliký souboj na cílové pásce.
Krátká trať byla situována (stejně jako při MeU) do prostoru Velkého Kosíře, tentokrát však s doběhem do zámeckého parku v Čechách p.K. Na pěkných tratích Petra Hynka byli nejrychlejší Ukrajinka Hanna Fedosieiva a Rus Ivan Sadovnikov. A protože obec Čechy pod Kosířem je známá nejen svým zámkem a nádherným parkem, ale i nebývale velkým počtem muzeí – účastníci absolvovali prohlídku ve dvou z nich – hasičském a historických kočárů.

Mužská trať middlu na MS neslyšících v OB 2019.

Postupně obnovovaný amfiteátr v Náměšti na Hané byl svědkem závěrečného závodu štafet jejichž tratě připravil Ondra Vystavěl. A před kamerami České televize (dokument bude odvysílán v Paralympijském magazínu) přinesl hned dvojnásobnou českou radost. V krátkém časovém okamžiku po sobě dobíhali do cíle jak bronzová ženská štafeta Anna Formánková – Marie Pangrácová – Anna Pangrácová, tak i stříbrná mužská Jan Semerád – Josef Procházka – Marek Bednařík-Spilka! Celkově tedy třetí místo mezi národy a tři štafetové medaile jsou dobrým výsledkem české reprezentace, která pod vedením Josefa Procházky zaznamenala výkonnostní vzestup od minulého ME před třemi lety. Věříme, že na tuto správnou cestu navážou naši sportovci příští rok na ME v ázerbájdžánském Baku a za dva roky na dalším ročníku Deaflympiády.

Velká radost českých závodnic – další medaile pro Česko. Foto: Jaroslav Klein.

A jak hodnotí závody samotní pořadatelé – opět dáváme slovo Jindrovi Smičkovi a jeho poděkování:
„ Ahojte děvčata a chlapci, pořadatelé MS neslyšících sportovců,
dovolte, abychom Vám spolu s Dušanem poděkovali za Vaši skvělou práci jak v přípravě, tak zejména v průběhu samotného MS. Na svých úsecích jste odváděli úžasné výkony, a tak jste významně přispěli k úspěšnému průběhu mistrovství, což bylo pozitivně hodnoceno ze strany Českého svazu neslyšících sportovců a hlavně ze strany účastníků mistrovství. K tomu všemu jste po celou dobu vypadali mimořádně dobře a i tak jste přispěli k pohodové atmosféře v průběhu celé akce.
Věříme, že jste prožili sice náročné, ale příjemně prožité dny a že z celé akce máte příjemný pocit a řadu hezkých vzpomínek na neopakovatelnou atmosféru mezi neslyšícími sportovci.”

Dušan Vystavěl

Vyhlašování výsledků na MS neslyšících je pochopitelně trochu odlišné od klasického závodu v OB. Foto: Jaroslav Klein.

Výkonnost českých orientačních běžců rapidně klesá. To je smutné a nečekané zjištění, které ale bohužel musíme konstatovat, protože v posledních týdnech velmi vylézá na povrch a již nelze jenom tak chodit okolo horké kaše. Jak jinak si totiž vysvětlit, že zatímco loni zvládli nejlepší muži zaběhnout podzimní MČR na klasické trati za 94 minut, tak letos na to potřebovali hned o 12 minut víc? A zdaleka se to netýká jenom mužů! Ženy se zhoršily o 8 minut, junioři o 12, starší dorostenci dokonce o 16 a to jsem ještě nezabrousil do masters kategorií, ze kterých bych už taky nemusel vybrousit. Však i ty štafety bývali muži schopní zaběhnout za 45 minut / úsek a najednou minulou neděli se ani reprezentanti nedostali pod 50 minut.

Na štafetách minulou sobotu nestihli závodníci směrné časy, protože dělali velké chyby a potom hanili stavitele za schované kontroly. Fotky z lesa ale přitom jasně dokazují, že kontroly hluboko do borůvčí si zadupali závodníci sami! (Foto: Tomáš Bubela)

„Už se stavitelé tratí letos vyřádili nebo mám ještě radši potrénovat? „2x štafety na hodinu a klasika na 130‘,“ ptá se na svém facebookovém profilu bývalý český reprezentant Jan Mrázek. A hned se mu dostává i odpovědí, že je to těžké, když přes léto víc pořádal závody a běhal pivní štafety než trénoval.

Vždycky je totiž nejjednodušší to hodit na stavitele, že to postavil dlouhé. Ale i stavitelé mají své metody, výpočty podle průměrů na kilometr z minulých závodů či z probíhání a bylo by velkou náhodou, kdyby se najednou v poslední době všichni prostě přepočítali. Třeba testovací běžec MČR klasika Matěj Klusáček může teď jenom litovat, že kdysi kývl na nabídku mapovat Maliník a potom tratě pouze testovat, protože jeho čas vycházející z testování a avizovaný v předzávodním rozhovoru by v konečném účtování stačil dokonce na medaili! „Při výpočtu celkového teoretického času jsem totálně zazdil několik koeficientů, především koeficient různého tempa v rozdílu postup vs. celá trať, koeficient absolutní znalosti probíhaného prostoru, koeficient tíhy kvalifikace v nohách a v neposlední řadě koeficient „Přece se před Picánkem nepodcením!“,“ brání se pranýřování v diskusi pod příspěvkem Klusy.

Řetězec vzteku. Nejlepší muži “příliš dlouhé” mistrovské klasiky si vybíjejí vztek na staviteli tratí a ten zase na testovači tratí. Je to ale vina stavitele? Nemělo by to být naopak? (Foto: Jan Schulhof)

Vysvětlení proto musíme hledat jinde. Že by se snad dříve v podobných terénech běhalo rychleji? Že by se dříve dělalo méně chyb?

I dorostenky v D18 zaostaly za směrným časem více než o 12 minut! Lze se ale divit, když i novopečená mistryně republiky si při ražení kontrol musí vždy sedat? (Foto: Petr Kadeřávek)

Všechno tomu nasvědčuje. A tak se stále nejpravděpodobněji jeví vysvětlení, že se prostě čeští o-běžci v terénu letos na podzim dost zhoršili. To jsou dneska samé smartphony a počítače a internety. Formu ale nestačí vygooglit, přátelé! Sáhněme si do svědomí. Trénovali jsme přes léto opravdu dostatečně? Nebo to byly jen samé vícedenní a párty a regenerace a tréninkový režim šli někam stranou?

Po čtyřech a se zavřenýma očima! Tak si myslela jedna z velkých favoritek kategorie žen Terka Čechová, že zvládne absolvovat MČR na klasice a ještě za směrný čas… Chyba. Příště raději po dvou a třeba to vyjde na medaili! (Foto: Petr Kadeřávek)

Ještě necelé dva týdny zbývají do posledního vrcholu sezóny – MČR štafet a klubů. Stavitelé se už teď třepou, jestli muži opravdu “roztočí božská kola” a zvládnou prolétnout lesy u Tisu u Blatna průměrem něco přes 5,5 minuty na „vzdušný“ kilometr a ženy něco kolem 6,5 minuty. Pojďme jim to ulehčit! Ještě zbývá dostatek času, tak pojďme trochu potrénovat. Už jste dneska byli běhat? Ještě ne? Tak proč tohle ještě čtete? Do lesa!

O-Gala. Pro někoho zveřejnění výsledků o nejlepšího sportovce roku, pro někoho zase úvod do přicházející plesové sezóny a pro jiné třeba poslední příležitost, kde si užít známé z druhé konce Republiky, se kterými se uvidí opět až na prvních jarních závodech. V loňském roce se v Plzni spolu s ní konal i třídenní Metodický seminář, a jelikož se toto spojení osvědčilo, bude tomu stejnak i letos, v Jablonci nad Nisou.

Samotné dveře Eurocentra Jablonce nad Nisou, kde galavečer probíhá, se otevřou v 18. hodin 23. listopadu. Celou akci odstartuje již tradičně Vyhlášení o nejlepšího sportovce ČSOS pro rok 2019. Letošními favority na výhru jsou bezesporu Vojtěch Král, Miloš Nykodým, Pavel Kubát, Denisa Kosová a mnoho dalších. Pak bude do 3. hodiny ranní pokračovat doprovodný program.

Loni vyhrál anketu o Nejlepšího orientačního běžce Vojtěch Král. Jak to dopadne letos? Foto: Petr Kadeřávek.

Jak už pořadatelé v prvním teaseru k O-Gala naznačili, přizpůsobili program hlavně těm, kteří rádi tančí. Žádná vystoupení profesionálních tanečníků vás ale nečeká. Pěkně orienťáci orienťákům! První větší novinkou je, že od 21 hodin odstartuje tzv. Společenská půlhodinka. Ne že by kapela nehrála taneční hudbu po celou dobu, co bude na pódiu, ale jestli si někdy 100% zatančíte valčík, polku, tango nebo waltz, tak to bude teď. Navíc je to prostor pro ty, kteří se přihlásí do taneční soutěže O krále a královnu tanečního parketu.

Pravidla taneční soutěže jsou celkem jednoduchá. Prvních 25 párů, kteří se přihlásí jako první si před začátkem soutěže vyzvednou své startovní číslo u sličné hostesky. Soutěžit se bude ve třech tancích: cha-che, waltzu a ve volném stylu. Parket se vyklidí jen pro ně, kapela bude hrát, soutěžící budou tančit, porota složená ze tří profesionálních tanečníků si vás bude potajmu bodovat. Vítěz se vyhlásí, jakmile si porotci sečtou vzájemné body. Soutěžit se bude o hodnotné ceny, přihlásit se můžete zde.

Letošní O-Gala by mělo být více o tanci než předešlé ročníky. Foto: Petr Kadeřávek.

Toť o programu zatím vše. Některá malá či velká překvapení si pro Vás pořadatele nechají prý buď na den plesu, nebo Vám je budou pomaloučku polehoučku odkrývat třeba na jejich Instagramu, nebo na facebookových stránkách. Více informací o plese najdete jinak v Rozpise. Ale bude to prostě pecka. Tak řekněte svým členům ve štafetě, a vyrazte do Jablonce na O-Gala. Jednak zatleskat těm nejlepším orientačním běžcům, jednak si tu celorepublikovou oslavu ukončení sezóny dvadevatenáct pořádně užít.

Marek Novotný

Tak jako předloni v Luhačovicích bude celým večerem provázet duo Matěj Klusáček a Petr Kubásek. Foto: Petr Kadeřávek.

Víte, co je to Čist-O-les? Ano, je to jednak facebooková stránka, ale je to současně mnohem víc – viz právě dokončené webové stránky. Rada pro podporu inovací ČSOS tento projekt rozepisuje ve svém článku.

U zrodu Čist-O-lesa stálo naštvání z toho, kolik odpadků se válí po lesích a zejména v místech, kde běháme. Následovaly úvahy, jak tyto odpadky z lesů dostat pryč – viz například článek Kam dál s OB v Česku a prezentace toho zmiňujícího už na sklonku roku 2017. Posledním impulsem byl plogging – aktivita, která nás před rokem zaujala a která se velmi rychle stala módou. A už byl na obzoru „čist-o-les“, prostě, běž se proběhnout a když uvidíš v lese odpadek, zvedni ho a umísti ho tam, kam patří – tj. do sběrných nádob na plasty, sklo, kovy či na další odpadky. My orienťáci se totiž většinou dostaneme i do míst, kde ani houbař nezabloudí. A někteří lidé si myslí, že právě tam něco pohodlně a nenápadně schovají před zraky ostatních.
V tomto směru už probíhá v O-komunitě řada spontánních akcí a nejeden orienťácký oddíl v ČR již uspořádal v rámci zahájení či ukončení sezóny nebo jen tak akci, při které uklidil svůj oblíbený tréninkový les. Řadu fotek a zpráv z těchto akcí naleznete na Čist-O- les facebooku. Díky za každou takovou zprávu, ale mohlo by jich být i víc, nemyslíte?

Trénink OOB TJ Turnov. Není co dodat. Zdroj: FB klubu.

Třídění nalezeného odpadu je samozřejmě třešničkou na dortu. Více o cílech a záměrech najdete v únorovém článku na O-News.cz.
Čistoles byl původně takový plogging pro orientační sporty – tréninku tato aktivita dává nový rozměr a odpadky se vrací tam, kam patří … od dubna 2019 je aktivní facebooková stránka, ale protože ne každý holduje sociálním sítím tak jsme začali připravovat také webové stránky!

Vznikl nový web Čist-O-les mapující veškeré aktivity a projekty.

Poté přišla kůrovcová kalamita, která nám začala požírat lesy, kde běháme. Rozšířili jsme proto záběr Čist-O- lesa taky o péči o les, dnes zejména pomoc se sázením stromků – ale ne jen to. Řada oddílů už takovéto aktivity provozovala dávno nebo po dohodě se soukromými majiteli lesa, teď se do toho pustíme ve větším měřítku a zveme vás všechny na akci Lesů ČR 19.10. Přijďte tam, vyfoťte se v oddílových dresech a pošlete nám fotky – zveřejníme a nejlepší fotky odměníme! Pomůže nám to v dalších jednáních o vstupu do lesa a při pořádání závodů.

Pozvánka na akci Sázíme lesy nové generace.

Naštěstí v zájmu o les nejsme sami, zvedla se moc pěkná vlna celostátních aktivit a akcí a problém už doputoval i do Parlamentu. Zabývají se jím totiž nejen lesníci a majitelé lesa, ale i vědci a velká část veřejnosti. Parlament už dokonce v prvním čtení hlasoval pro změny v zákonu o lesích, které by snad měly napomoci situaci zvládnout a majitelům umožnit změnit své chování ve prospěch přeměny našich monokulturních lesů na druhově bohaté, silné porosty, které nejen zvládnou měnící se klima, ale poskytnou i lepší vyžití a vyšší orientační kvalitu pro všechny orientační sporty i pro veřejnost. Věříme, že přesně k tomuto chcete i vy přispět.

Samozřejmě také platí i jednoduché primární pravidlo – nezanechávat po sobě žádný odpad! A to jak při tréninku, tak zejména na závodech. To byl cíl Čist-O-lesa hned od počátku a dnes se Eko problematice kolem závodů v ČSOS věnuje poměrně silná skupina velmi schopných lidí (organizační tým MS 2021, Eko-skupina v RPI, lidé v řadě oddílů) a výsledkem je mimo jiné i speciální část na Čist-O-les webu věnovaná této problematice.

Luděk Valík (šéf Eko-teamu v think-tanku RPI, člen vedení AOP, email: ludek.valik@gmail.com)
&
Jiří Hlaváč (člen RPI a garant Eko problematiky v RPI, trenér dorostu v TBM, email: jiri1.hlavac@gmail.com)

Sázíme si les. Už tento víkend! A doufáme, že s námi, členy RPI, a s našimi reprezentanty, půjdete sázet taky. A že budeme jako vyslanci orienťáku, lesu nejbližšího sportu, i vidět.

O co přesně jde? Už tuto sobotu (19.10. od 10 do 16 hodin) se koná na 14 místech ČR Den za obnovu lesa pod taktovkou Lesů ČR. Nicméně je to tak trochu i naše akce, protože lesy máme rádi a chceme, aby žily a byly pěkné a silné – viz příslušná sekce Čist-O-lesa. To teď bohužel nejsou a čím dříve jim pomůžeme se omladit, tím snadněji a rychleji zregenerují. Pokud totiž kůrovec zničí velké plochy, les ztratí své klima, půda vyschne a bude trvat mnohem delší dobu tam vypěstovat nějaké jiné porosty než ostružiny, kopřivy a bodláčí. A to jako orienťáci moc rádi nemáme.

Víme, že v éteru koluje řada protichůdných názorů, co je správné dělat, a co vše se v lese dělá špatně, kdy, jak a co sázet atd. Vyskytuje se i poměrně hodně názorů, kolik sazeniček zahyne a kolik jich zničí zvěř (a že to vlastně ani nemá cenu sázet). Ano, část vysázených stromků nedožije dospělosti, ne všude se asi hned zpočátku podaří přeměna bývalých monokulturních lesů na druhově bohaté, silné porosty, které zvládnou nejen měnící se klima, ale poskytnou i lepší vyžití a vyšší orientační kvalitu pro všechny orientační sporty i pro veřejnost. Nicméně je třeba hlavně začít a u toho hledat, co funguje. Domníváme se proto, že spolupráce s někým, kdo lesům zasvětil život, přinejmenším pomůže k lepším výsledkům, než kdybychom sázeli každý sám. Chceme aspoň trochu osobně přispět k tomu, aby naše děti měly v budoucnu orienťák kde běhat.

Tato akce je mediálně pokrytá, nicméně orientační běžci nezahálí ani mimo toto období. Ze soukromé iniciativy za účasti orientačních běžců z Olomouce a Krnova se například minulou sobotu sázelo v oblasti obecních lesů Města Albrechtice (místní část Malý Valštejn). V minulosti šlo o orienťácký prostor, nyní se terén chlubí nelichotivým prvenstvím: jedná se o oblast, která byla v ČR zasažena kůrovcem jako první. Skupina orientačních běžců sázela buky a třešeň do oplocené holiny, kde už roste bříza a jeřáb a také několik druhů jehličnanů. Následně se bude sázet ještě javor. Místní správce lesa ing. Jaroslav Herman jde cestou výsadby minimálně pěti druhů dřevin tak, aby les byl schopen odolat jakékoliv kalamitě a zamezilo se vzniku holin. Rovněž těžba následně probíhá selektivně. V místě, kde skupina sázela, vznikne i jakýsi info-point, kde bude informační tabule a dřevěná lavička. Do lesa chodí i exkurse podívat se, jak se v lesích může hospodařit i jinak.
“Sázení je dřina, zasadili jsme v cca 15 lidech cca 800 stromků. Je důležité začít i s málem,” referuje z akce Eva Horčičková. Níže se můžete podívat na video z průběhu.

A aby nás bylo jako O-sporty vidět, potřebujeme vaši spolupráci. Řada reprezentantů, O-funkcionářů i členů RPI se na Den za obnovu lesa ve svém kraji chystá. Například na Ještědu budou sázet reprezentanti Pája Kubát a Miloš Nykodým (ten dokonce připravil video s pozvánkou níže), v Havlíčkově Brodě pak Terka Čechová a juniorský reprezentant Ondra Hlaváč, do Orlických hor zavítá Daniel Vandas. Aby nás bylo na všech 14 akcích vidět, vezměte si oddílové bundy a případně i křídlo a hlavně ze sázení udělejte fotku, kterou nám pošlete. Nejlepší fotografie a nejvýkonnější sázeči budou odměněni – dostanou právě vycházející O-knihu za rok 2019.

Pokud u toho ještě promluvíte s přítomnými lesními správci a zaměstnanci Lesů ČR o tom, jak O-sportovci pomáhají lesu, tím lépe (v takovém rozhovoru vám pomůže např. náš web https://cistoles.cz  a Čist-O-les na Facebooku, kde je už teď plno krásných fotek. A pokud se takový rozhovor povede, napište nám o tom! Velmi nás to pro další směrování naší spolupráce s Lesy ČR zajímá. Všech 14 míst sázení i s podrobnostmi ke každému místu najdete na mapce sázení. Věříme, že se v jednotlivých místech zúčastní i celé oddíly, tréninkové skupiny a rodiny orienťáků z okolí. My vše co nám pošlete zpracujeme a budete se pak všichni moci podívat, jak to dopadlo celoplošně.

Předem díky za všechny zaslané fotky i informace,

Luděk Valík (šéf Eko-teamu v think-tanku RPI, člen vedení AOP, email: ludek.valik@gmail.com)
&
Jiří Hlaváč (člen RPI a garant jeho Eko teamu, trenér dorostu a dospělých v TBM, email: jiri1.hlavac@gmail.com)

Zatímco v poslední době se na české orienťácké scéně vede dlouhosáhlá debata o tom, jak by měli být označování závodníci běhající kategorie DH35 a starší, unikla většině mnohem důležitější informace – veteránem se člověk stane už v 30 letech!

Tento týden byl ve čtvrtečním vydání MF dnes otištěn článek o tom, že mezi tenistkami světových kvalit “vymírají” starší závodnice, které válcuje dravé mládí, průměrný věk na letošním turnaji mistryň byl 24,3. Tenistky jako Kvitová (29) či Plíšková (27) už jsou na hraně veteránského věku a udržet se na špici světových tabulek pro ně rozhodně bude náročné. Čeští orienťáci rozhodně nezůstávají pozadu a jsou otevřeni novým směrům. Proto se již od příští roku zavedou kategorie D30 a H30, do kterých se nynější starší eliťáci “uklidí”. Nemůžeme přeci uměle udržovat dojem, že starší závodníci jsou pro vrcholný orienťák lepší. Nejen našim, ale i mezinárodním zájmem by mělo být, aby byl orienťák vnímán jako sport pro mladé a rychlé závodníky, kteří vypadají dobře na fotkách i před televizními kamerami. Někdo by mohl namítnout, že orienťák je zkušenostní sport, tento argument je však v Čechách i ve světě lichý.

Díky zavedení veteránských kategorií již od 30 let se vyřeší mnoho palčivých problémů českého OB. Jde o dobrý krok směrem k tomu, aby český orienťák vydržel rapidní růst členské základny. Například na republikových mistrovstvích by se tím pádem nemusel příliš omezovat počet přihlášených, protože samozřejmě počet závodníků v hlavních kategoriích klesne. Do kategorie H30 patří samozřejmě i Vojtěch Král, či od roku 2020 i Miloš Nykodým. Ruku v ruce s tím půjde nahoru i kvalita veteránských tratí a starší závodníci jistě rychle vdechnou soutěživost od “kolegů” z DH30.

V příští sezóně se tedy máme na co těšit! Novým veteránům přejeme hodně zdaru a mladým závodníkům rychlý vzestup na špici.

Tento článek opravdu patří do rubriky hustník a nezakládá se na reálných orienťáckých faktech. Snad nikoho neurazil a naopak mnohé pobavil.

Trailtour. Většina orienťáků o této soutěži na jaře ještě neslyšela a na podzim o ní ví snad každý. Během jara a léta jste na Stravě sem tam potkali běh s tajemnou zkratkou “TT”, na podzim to eskalovalo a naopak byl na této oblíbené sociální síti najít běžeckou aktivitu, která by tu podivnou zkratku neobsahovala. Pojďme si ale říct, co to vlastně je.

Jedná se o etapový závod, který trvá od května do října a kde si každý závodník sám zvolí, které etapy navštíví. Výběr etap, webové zázemí a starost o komunitu zajišťovalo české zastoupení firmy Inov-8, které zároveň celou soutěž vymyslelo a letos uspořádalo už třetí ročník. Z celkového počtu 48 etap se 33 nachází na území Česka a 15 na území Slovenska, etapy měly různé délky a náročnosti. Letos jsme se zde mohli setkat s vyloženě sprinterskými etapami, nejkratší měla 900 metrů (ale část byl výběh schodů), přes středně dlouhé etapy v rovinatém či kopcovatém terénu až po opravdové horské výzvy v Krkonoších a Karpatech, které měly délku okolo 30 km. Některé etapy byly pojaty jako palba po rovině, jiné naopak neměly na trase ani jeden výškový metr z kopce.

Za každou etapu získával závodník body na základě času tří nejlepších, obdobně jako v žebříčcích A a B. Dvojnásobek času vítěze tak většinou znamenal body lehce nad nulou. Vyhrává ten s největším počtem bodů, žádná etapa se neškrtá, takže může vyhrát ten, co objede všechny, ale i někdo, kdo pár etap vynechá, ale body nažene svým výkonem. Časy byly měřeny pomocí segmentů na sportovně-sociální síti Strava a následně přenášeny do průběžných výsledků na stránce Trailtour.

Trocha statistiky: Celkem se na TrailTour oběhalo 2703 člověkoetap. Nejvíce lidí, konkrétně 143 navštívilo etapu č. 18 – Divoká Šárka v Praze, naopak pouze pět závodníků se podívalo na etapu č. 23 do Polonin (nejvýchodnější etapa)

Zajímavostí letošního ročníku byla soutěž klubů, kde závodníci kromě žebříčku jednotlivců načítali také body pro svoje kluby. A byla to právě tato inovace, která tolik letošní Trailtour změnila. K soutěži klubů ale chystáme speciální článek, který vyjde příští týden! Dnes si pojďme zrekapitulovat, jak dopadla soutěž v jednotlivcích.

Na prvním místě v ženách se umístila Monika Nytrová, která vynechala jen dvě etapy a s 4262 body suverénně vyhrála. Druhá skončila po silném finiši na východu Slovenska Petra Burešová, která vynechala pouze jednu etapu a nasbírala 3864 bodů. Na třetím místě pak soutěž dokončila Lucie Růžičková, která také vynechala jen jednu etapu, s těsnou ztrátou 28 bodů na 2. místo.

Do top10 se také dostalo několik orienťáček, ale víc než boj o bednu je sem z větší části zanesla klubová soutěž. Na 4. místě skončila Eliška Hájková (KAM), která až do posledního dne bojovala o druhé místo, 6. Natalia Hiklová (ZBM), 8. Monika Doležalová (KAM), 9. Petra Landovská (KAM), 10. Markéta Firešová (ZBM)

Dámskou kategorii ovládla Monika Nytrová (Zdroj: Strava závodnice)

V mužích byl souboj o první místo trochu vyrovnanější, ale nakonec nedal Peter Glončák, který objel všechny etapy, nikomu šanci a zvítězil se 4396 body. Druhé místo obsadil Jakub Glonek (KAM), který vynechal 5 etap a nasbíral 4193 bodů. O třetí místo byl velký boj, ale nakonec ho udržel Petr Švácha, který si mohl dovolit vynechat 5 etap a nasbírat přitom 3626 bodů. Celkem třem mužům se podařilo oběhnout všechny etapy, byl to zmíněný Peter Glončák, dále čtvrtý Tomáš Fejfárek a 10. Lukáš Vraný.

V top10 se dále objevili 6. Miloš Nykodým (ZBM), 8. Tomáš Zelenka (PHK) a 9. Ondřej Hlaváč (ZBM). V následující desítce bylo dalších 7 reprezentantů Kamenice a Žabin, v té další dokonce 9.

TrailTour už podruhé vyhrál slovenský orientační běžec Peter Glončák (Zdroj: FB závodníka)

Soutěž v jednotlivcích nabídla zajímavou podívanou a (ne)čekané zvraty na předních místech, především v mužích. Téměř celou dobu vedl s neuvěřitelným náskokem Libor Boleček, který v krátkém sledu objel velkou část etap, ale po zapojení profíků (čti orienťáků) už spíše ztrácel body a skončil na pátém místě. Ke konci se o titul prala dvojice Glonek-Glončák, souboj, který byl pro diváka velmi zajímavý, ale jelikož si kluci předem prozradili kdo, co ještě plánuje objet, tak dobře věděli, jak to nakonec skončí. Mezi ženami dlouho vedla Petra Burešová, ale v říjnu se do vedení dostala Monika Nytrová a ukázala, že je jednoznačnou vítězkou.

Pro O-news.cz zpracoval Adam Hájek 

Dnešní páteční Sloupek bude trochu odlišný. Nenapsal ho stávající reprezentant, ale člověk, který se v orientačním běhu pohybuje roky. Robert Zdráhal provozuje cestovní kancelář, pořádá závody i další akce. Svým textem reaguje na Sloupek Denisy Kosové, který vyšel minulý týden. 

Čína z poněkud jiného úhlu pohledu

V rubrice „Sloupek reprezentanta“ mě zaujal článek Denisy Kosové, popisující trable naší reprezentantky na nedávno proběhlém závodu SP v čínském Guangzhou. Protože jsem se této akce také zúčastnil (byť jako obyčejný závodník kategorie OPEN), nemůžu souhlasit s celkově příkrým hodnocením pořadatelů a čínského orientačního běhu jako takového. Nechci se dlouze rozepisovat, závody v Číně pořádáme již od roku 2004 a nějaké zkušenosti se světovým OB (nejen v Číně) tedy mám.

Stravování a ubytování:

Očekávat, že si v Číně zajdu na guláš nebo svíčkovou, může opravdu asi jen nezkušený cestovatel. Nicméně, pokud reprezentace naší země vyrazí na Světový pohár za hranice naší vlasti, je věcí zkušeného manažera, postarat se o odpovídající servis pro svůj tým. Hotel Xiqiao Mountain (byť doporučený pořadateli) patří do sítě čínských, nikoliv tedy mezinárodních hotelů. Pro představu – v Guangzhou a okolí je cca 2000 hotelů, přičemž minimálně několik stovek z nich jsou určeny prioritně mezinárodním hostům. Hotely s označením „International“ disponují evropskými snídaněmi a je v nich absolutní zákaz kouření. Ve dvacetimiliónové metropoli není problém najít evropské supermarkety s nabídkou, na kterou jsme zvyklí u nás doma. Takže stížnosti v tomto směru bych opravdu spíše směřoval na vedení výpravy než na čínské zvyky.

Terén, závody, mapa:

Je pravdou, že na rozdíl od severní Číny je terén v okolí Guangzhou hůře běhatelný, jedná se o subtropickou oblast, takže takový banánový či bambusový hustník může nezkušené běžce překvapit. Ale pokud chceme, aby byl náš sport opravdu světový, nemůžeme se vyhýbat ani takto netradičním destinacím. Stížnosti na kvalitu mapování jsem nezaregistroval, faktem je, že ten jediný proužek olivové barvy dokázal značně znehodnotit celkovou úroveň závodu. Souhlasím s tím, že toto by měla být záležitost IOF advisora – jenže takoví zkušení advisoři v IOF evidentně nejsou. Co si myslet o „zkušeném“ advisorovi, který letos při veteránském MS v Lotyšsku ani za dvě hodiny nebyl schopen vyřešit banální problém uzamčené branky a způsobil tak zrušení závodu ve sprintu. Je zajímavé, že IOF se téměř 4.000 závodníků za tuto školáckou chybu dodnes oficiálně neomluvila.

Podvádění:

Nesportovnímu jednání v průběhu armádního MS byla věnována značná pozornost ve světových médiích – to považuji za asi nejúčinnější zbraň proti podobným nekalým praktikám. Jsou to věci, které poškozují náš sport a je jenom dobře, že Číňané byli vyloučeni z armádního MS a jejich výsledky byly anulovány. Ostatně podvody se dějí ve všech sportovních odvětvích a ve všech zemích. Neusilovat kvůli tomu o možnost zařazení do Olympijských sportů asi není ta nejlepší cesta, jak tyto věci změnit. Při průběhu SP se však žádné takové podvádění prokázat nepodařilo. Bylo by dobré vědět, že v Číně v současné době praktikují orientační běh desetitisíce běžců a školáků, kteří zvláště se sprinty v parcích mají velké zkušenosti – přičemž jsou fyzicky opravdu velmi dobře vybaveni. Stačí si porovnat výsledky sprintových štafet a závodu Open Elity. Oba tyto závody se konaly ve stejný den a ve stejném parku a průměry nejlepších závodníků na km byly velice podobné. A přitom jen těžko můžeme podezírat tyto amatérské běžce ze znalosti trati nebo terénu (například závodníci z Pekingu to měli na závody skoro 2000 km daleko). Vítězku sprintu v rámci SP, Číňanku Chao znám již od MS 2008 v Olomouci, patří mezi čínské atletické hvězdy a zúčastňuje se pravidelně všech větších orientačních závodů v Číně. Je faktem, že na ní ani v jejích 31 letech mnohé naše běžkyně nestačí. To, že se neobjevuje v Evropě je samozřejmě pro mnohé možná záhadou, stejně jako může být záhadou pro čínské orientační běžce, že k nim nejezdí pravidelně světová elita z Česka, nebo Skandinávie.

Vylučovat tedy Čínu z mezinárodních aktivit, jak navrhuje slečna Kosová určitě není správná cesta. Tedy pokud nechceme vytvořit „Ligu vyvolených“, kde budou smět závodit jen závodníci ze zemí oficiálně uznaných jako fair play.

Závody plné zloby:

Pro mě asi nejsmutnější pasáž od naší zkušené reprezentantky. Sport by měl lidi spojovat, nikoliv vytvářet bariéry a nenávist. Podněcovat k diskriminaci některých zemí, vylučovat z mezinárodních asociací, trestat každého, kdo je lepší, rušit závody, neúčastnit se Olympiády – to všechno tady už bylo v dobách, kdy soupeřil socialismus s kapitalismem. Dnes je, doufám, jiná doba.

Proto bych doporučoval spíše více pokory a méně zloby.

Robert Brko Zdráhal

Text je komentář autora a nevyjadřuje názor redakce. 

Další rok utekl jako voda a my vám všem moc děkujeme za důvěru. Přejeme, abyste si během vánočních svátků odpočinuli, ať již s o-aktivitami či bez, načerpali mnoho sil a do nového roku 2020 jste co nejlépe vykročili! Během vánočních svátků připravujeme několik zajímavých materiálů a na začátku nového roku zde jsme v plné síle!

Krásné o-Vánoce!
O-News.cz